Nemoc je pro člověka velkou výzvou.

  • Nemoc narušuje naše plány.  A to je dobře. Můžeme být šťastni, že nejde všechno podle našich plánů. Naše plány chtějí uspokojit naše sobectví, ale nemoc nás vyzývá k obětavosti.
  • Nemoc narušuje náš klid. A to je dobře. Náš klid není klid Boží.  Místo našeho klidu potřebujeme Boží pokoj, a ten se vydáváme v nemoci hledat.
  • Nemoc znemožňuje naši aktivitu. A to je dobře, neboť naši aktivitou nemůžeme zachránit ani sebe, ani svět.  Ale bůh nás zachraňuje tehdy, jestliže jsme slabí.
  • Nemocí jsme privilegovaní. A to je dobře. Ne proto, že bychom měli sebe litovat nebo že bychom měli vyděračsky začít vyžadovat od druhých nemístné úsluhy.  Ale je dobře  vědět,  že Ježíš nás pozval do svého království, Ježíšovo království, to jsou nemocní a chudí. Na první pohled se to nezdá: Ježíš přece přináší sílu a zdraví! Ježíš uzdravuje! Ano, ale nejprve na sebe bere kříž.  Nebudeme-li mít společný s Ježíšem Jeho kříž, nebudeme s ním mít společné ani jeho vítězství. 
  • Nemocný ukazuje svému okolí pravdu o světě. Tento svět není ráj. Tento svět je slzavé údolí. Lidé nechtějí tuto pravdu přijmout. S Ježíšem je ale možné přijmout i tuto pravdu.   
  • Nemoc je radost. Je to vůbec možné?  Nelibujeme si ve zlu, kterým  nemoc je ale v Bohu, který se nad ní sklání. Asi jako když musíme vynaložit v životě veliké úsilí na nějaký nádherný cíl. Také za nemocí tušíme tento cíl.  Bůh vybral nemoc jako způsob své přítomnosti ve světě.  Za zkřivenou tváří bolesti se dere na světlo laskavá tvář Boží. Ježíšova zsinalá  na kříži je milosrdnou tváří našeho Boha. Nechme se jí milovat. Pravda o kříži je světu nepřijatelná. Svět nikdy nepřijme bolest a smrt jako radost. A ani my se nedobereme velkým přemýšlením k přijetí bolesti. Musíme být malí, jako to doporučuje Ježíš v evangeliu. Objevme za naším trápením laskavou Otcovu ruku.

převzato z internetu (z Kázaní pro nemocné od Leo Zerhau )