…Slzy štěstí a radosti…

           Málokteré oko zůstalo suché, slzy štěstí a radosti - tak by se dal charakterizovat závěr pěší poutě na Svatou Horu, která byla zakončena slavnostní liturgií v neděli 27.5. v 9.00 hodin na známém poutním místě. Poté co 8letý chlapec s křížem a další skupina dětí s českou vlajkou, korouhvemi a prapory přivedla na nádvoří ke sloupu P. Marie zástup asi dvou stovek  poutníků ze tří diecézí českobudějovické, pražské a hradecké a řady vikariátů. O tom co předcházelo této velké pouti bych se s vámi rád rozdělil. Ve čtvrtek ráno se po přivítání a požehnání vydala skupina 56 poutníků na první 28 km dlouhou etapu do Sedlec-Prčice. Poutníky tvořila různorodá skupina lidí. Někteří šli s určitými obavami či strachem z toho zda dojdou, jiní ostřílení poutníci s určitou rutinní jistotou. Mezi poutníky byly malé děti od 9 roků např. rodina Jíkova z Lukavce se třemi malými dětmi, přes mládež, rodiny až po poutníky zralého věku včetně jednoho osmdesátníka. Tedy různorodá skupina lidí, z nichž někteří se neznali. Po čtyřech dnech poutního putování naplněné zpěvem a modlitbami jsme došli na Svatou Horu jako jedna rodina Božích dětí.  První etapa vyzkoušela důvěru poutníků v Boží pomoc a prozřetelnost. Odpoledne před příchodem do Sedlce-Prčice se obloha zatáhla a v celém kraji začala silná bouřka. Na nebi jsme viděli hustou oblačnost s mraky, které se rychle přeskupovaly a zdálo se, že za malou chvíli skropí i skupinu poutníků. Vytrvalý zpěv a modlitby jakoby oddalovaly bouři a vytvořili jakýsi koridor, který připomínal biblický starozákonní lid na cestě do Zaslíbené země. Po příchodu do kostela v Sedlec-Prčici začala skutečná  letní bouře. Blesky, hustý déšť, ale poutníci byli v bezpečí a suchu uprostřed kostela. Na chvilku dokonce po jedné ráně vypadla v kostele elektřina. Po skončení mše sv., kterou slavil místní duchovní P. Martin Vlček s P. Jaroslavem se poutníci přesunuli na večeři a krátký odpočinek do místní ZŠ a na faru. Večer ve 20.00 hodin pokračoval program v nedalekém evangelickém kostele koncertem člena hudební skupiny Oboroh Slávka Klecandra, který je opravdovým virtuózem ve hře na kytaru. Na pódiu jich měl pět a střídavě na ně hrál a doprovázel zpěv biblických žalmů. Po hodině a půl jsme se v dešti vraceli do místa svého ubytování. Druhý den rání nás čekala druhá etapa ze Sedlce-Prčice do Krásné Hory 25 km. Název odpovídá i nádherně umístěné obci s velkým kostelíkem uprostřed. Tento den se konala v celé ČR akce s názvem Noc otevřených kostelů tato akce také zasáhla do našeho programu, neboť místní pan farář P. Zbyšek hned po přivítání poutníků a mši sv. musel odjet. Celý den bylo oblačno, ale nepršelo a poutníci mohli v klidu překonat další etapu, která je vedla k cíli. Ubytovní bylo opět v zařízení místní ZŠ kde jsme se setkali s velkou vstřícností a obdivem. Krásná Hora je městečko s asi 1 500 obyvateli, přičemž do kostela chodí 10 procent tedy kolem 150 lidí. Po výtečné večeři měli poutníci čas k vzájemným rozhovorům a k načerpání sil do jednoho z vrcholů poutě. Ráno jsme se probudili, a v 7.00 hodin po modlitbě a rozloučení s místní farností jsme se vydali na další 25 km dlouhou etapu do Milína. Po několika kilometrech se přidal ředitel ZŠ v Milíně pan Kopecký a spolu se třemi dětmi se připojil k poutníkům. Další naše zastávka vedla až ke známému poutnímu místu Maková Hora u Smolotel. Jedná se o výstup s 300 metrovým převýšením od orlické přehrady. Mnozí si sáhli na dno svých poutnicích sil. Farní vůz s řidičem byl připraven pro ty, kteří se potřebovali popovézt. Úderem 12. hodiny začala na Makové mše sv. na poděkování za příhodné počasí a za to, že poutníci zvládli i tuto cestu. Po obědě, který za námi „přijel“ až na Makovou jsme seběhli z kopce a ještě nám zbývalo dojít 8 km. do Milína. Po příchodu do místa ubytování se nás ujal pan ředitel a ukázal nám důležitá místa v jejich škole (tělocvičnu, jídelnu atd). Mezitím část farního týmu připravila v jídelně večeři. Po večeři jsme měli možnost navštívit místní kino pro cca 200 lidí a od 20.00 se zde konal koncert skupiny Oboroh. Kdo přišel, nelitoval. Známé i méně známé písně s doprovodem kytar, kláves a bicí soupravy umocňovali zážitek celého dne. O velkém zájmu svědčí např. i to že skupina se musela po několikerém aplausu vracet a přidávat další skladby.   Po odpočinku nás čekal závěr 7km etapa z Milína na Svatou Horu. Na Slivici na nás čekali místní farníci a po krátké zastávce v místním kostele kde je kopie sochy sv. Petra ze 14. století jsme se vydali přes několik obcí do cíle naší pouti. Přestože byla neděle v obci Konětopy,  která leží pod Slivicí na nás čekali farníci s otevřenou a vyzdobenou kapličkou. Před půl devátou jsme konečně vystoupali před nádvoří na Svaté Hoře. K více než padesáti pěších poutníků se připojili další „autobusoví a autoví“ poutníci, takže se zástup rozšířil na přibližně dvousethlavý zástup. Jeden z nejsilnějších momentů celé poutě vzápětí následoval. Skupina malých dětí s křížem, korouhvemi, vlajkami vstoupila na nádvoří, za nimi dechovka z Načeradce a pak další a další poutníci. Zástup se táhl z jednoho konce náměstí na druhý. U mariánského sloupu čekalo na procesí přivítání od generálního vikáře Mons. Davida Henzla a rektora Svaté Hory P. Davida Horáčka. Následovala slavná liturgie se zasvěcením P. Marii a uctívání milostné sošky. Řada poutníků využila také službu kněží-zpovědníků, aby odložila zátěž, která je tížila a aby se mohli vrátit domů jako nový, svobodní lidé. Po skončení mše sv.  a obědě následovalo vystoupení hudební skupiny Flying Parties s Pepou Duškem na náměstí Svaté Hory. Kdo by si myslel, že poutníci budou po pouti bez energie tak by se velmi mýlil, protože  řada z nich začala dávat najevo radost z vydařené poutě tancem takže náhodný svědek se asi velmi podivoval nad tím, co je důvodem radostného tančení skupiny mladých poutníků. Po skončení vystoupení se mohli ještě poutníci v tichu kostela zaposlouchat do varhanního koncertu a dát najevo svojí vděčnost Matce Boží. Jiní poutníci dali přednost nákupu v nedalekých obchůdcích a poslechu dechové hudby pro radost pod vedením pana Hlaváčka ve stínu slunečníků v blízkosti cukrárny. Přesně v 15 hodin jsme se ještě se skupinou poutníků setkali u mariánského sloupu. Tam jsme se společně pomodlili a přečetli prosby farníků, kteří se nemohli poutě zúčastnit a které jsme nesli s sebou. Tímto způsobem se duchovně zúčastnili poutě i ti, kteří museli zůstat doma. Pak na radostí naplněné poutníky čekaly dva autobusy, které je přivezli zpět domů. Na závěr bych rád poděkoval všem organizátorům především paní Heleně Knotkové, která zajišťovala trasy po kterých poutníci putovali, ubytování ve školách, objednání jídla a řadu dalších věcí. Současně patří dík hasičům z Mladé Vožice, kteří velmi obětavě převáželi věci poutníků a přispěli tak ke zdárnému a pohodlnému putování. Dík zaslouží i dechovka a pan Hlaváček za organizaci hudby na Svaté Hoře. Ten největší dík patří všem poutníkům i těm, ostatním neviditelným lidem, bez kterých by se pouť nemohla uskutečnit.

Tak snad  zase  někdy  příště…                                                  P. Jaroslav-poutník