Níže posíláme i za nás ohlédnutí a ještě jednou velice děkujeme za vše. Kluci nezávisle na sobě se hned druhý den zeptali: "Kdy už zase půjdeme na pouť!" Tak se těšíme na příště!

Milí poutníci, děkujeme vám, že jsme mohli prožít naši první opravdovou pouť a zúčastnit se jí celá rodina. Chtěli jsme vyzkoušet, co naši kluci zvládnou a jestli je možné více dní putovat i s naším Kubíkem ve vozíku. Celé tři dny by byly pro Kubu velmi náročné, proto jsme moc vděčni za tu zkrácenou verzi. Stále nám ukazuje, že není darem jen pro naši rodinu, ale že dokáže obohatit všechny kolem sebe. A proto s ním musíme mezi lidi jezdit co nejvíce :), dokud to jde. Líbilo se nám, že během putování si každý mohl najít to, co mu vyhovuje. Prožívat Boží blízkost ve společných modlitbám a zpěvu, při povídání či v tichu nádherné české krajiny. Děkujeme za výjimečnost každého poutníka, která utvořila jedinečnou rodinu, plnou pokory a tolerance. Děkujeme celé farnosti za skvělou přípravu, za samotnou organizaci, za to že vždy věděli kudy jít, za velké zásoby jídla a za to, že toto společné dílo bylo dovršeno i díky požehnanému počasí. Uvítání a mše na Svaté Hoře byla vrcholem putování.

                                                                                                        Rodina Jílkova farnost Lukavec

Pouť na Svatou Horu.

Bůh je láska a po lásce poznají se křesťani. Chci každého jednotlivě obejmout a poděkovat za úžasné svědectví o zbožnosti a víře vás všech. Děkuji Bohu za nové bratry a sestry, které ukládám do svého srdce, a také za sluneční zázrak, který trval po celou cestu pěší poutě. Vám všem patří velký obdiv a uznání za víru, s jakou jste nesli své bolesti a různá trápení s Ježíšem v srdci na Svatou Horu k Panně Marii, místo po staletí tolik hojně navštěvované ze všech koutů  Čech. Jste skvělí a úžasní. Za vyslyšení všech Vašich proseb se přimlouvám. Bůh vám všem žehnej. Miloš Smetana Františkov farnost Smilovy Hory

Milí organizátoři a poutníci!

Díky za dobrý nápad obnovit pěší putování na Svatou Horu. Chodím ráda různé poutě spojené s obnovou poutnictví v Čechách. Tato pouť na Svatou Horu byla však jiná, plná pohody a spokojenosti. Díky modlitbám a zpěvu jsme se všichni naladili na stejnou vlnu. Procesí vpředu s křížkem a Madonou dávalo všem sílu. Připadala jsem si jak v jiném světě, ta lehkost a energie. Nádherná podzimní krajina plná barev a slunce mé pocity ještě zesílila. Poutníci kolem, milí lidé cestou co nás zdravili, stařenka-pohádková babička v krásném starém domě, malé děti co se přidaly a vůbec nefňukaly, zvědavá zvířátka, to vše bylo neuvěřitelné. Tato pouť byla balzám na tělo i duši. Již vím, proč moje babička tak ráda vzpomínala a vyprávěla o pouti na Svatou Horu.                                                                Díky Majka Klimešová Střezimíř

Chvála Kristu,

o. Jaroslave,ráda bych vám touto cestou poděkovala za pouť na Svatou horu. Moc a moc děkuji Pánu Bohu, že vaši farnost přivedl na tento nápad a dal vám všechny milosti, které byly potřebné k tomu, abyste ji uskutečnili. Pouť byla pro mě velkým požehnáním a věřím, že i pro ostatní poutníky a celý kraj, kterým se procházelo. Moc chci poděkovat Mírovi za moudrost, s kterou řídil poutníky. Bez jeho dobrých rozhodnutí bych pouť nezvládla. Každým dnem se učil a lépe a lépe vykonával svou nelehkou službu. Byla jsem si vědoma, že poslední den bude velmi těžké s poutníky udržet krok, protože všichni budou mít tendenci jít rychleji než je třeba a na to jsem neměla. Byly to maličkosti – jako třeba přelézání ohrady nad Kamýkem. Kdyby Míra dovedl poutníky až k žebříku, tak by většina z nás měla tendenci tento žebřík použít a tak bychom přelézali ohradu mnohem déle. Díky těmto maličkostem – resp. velmi moudrým rozhodnutím - jsme mohli jít poklidným tempem a měli dostatek času na závěr. Tím jsem mohla dojít tuto pouť až do konce. Velký dík patří též Honzovi a Fandovi, kteří uzavírali procesí. Mnohokrát mi na této cestě pomohli – opět maličkostmi.  A všem, kteří se za mě modlili.  Chci se vám a Mírovi omluvit za „remcání“. Mrzí mě, že nebudu na setkání poutníků. Pokusím se napsat pár řádek Helence k uveřejnění. Dá-li Pán, tak se uvidíme na další pěší pouti.  O. Jaroslave přeji vám i všem organizátorům poutě radost a pokoj našeho Pána, Ježíše Krista                                                                                                         Lenka Edrová farnost Poříčí nad Sázavou

 

Milí organizátoři a poutníčkové,

chtěla bych moc poděkovat Otci Jaroslavovi a paní Helence Knotkové za zorganizování pěší pouti na Svatou Horu. O této pěší pouti vyprávěla moje maminka. Ta to šla také. Prožít tři dny ve společnosti přátelských a upřímných lidí je úžasné. Na Svatou Horu jezdím desítky let, ale jít pěšky, to je mnohem silnější zážitek. Počasí bylo krásné, příroda kolem nádherná. Velký obdiv patří manželům Jílkovým z Lukavce. Ti přijeli celá rodina, i s postiženým Kubíčkem. To nám dávalo hodně síly zvládnout tuto dlouhou pouť. Slovy se to nedá popsat, to musí každý prožít sám; všem to doporučuji.

Těšíme se na další pěší pouť. Poutnice Marie Dvořáková Mladá Vožice

 

Ve fotogalerii ve složce 2017 jsou fotografie z poutě na Svatou Horu

Tři postřehy z říjnové pěší pouti na Svatou Horu

Se svými dětmi po cestě víry kráčím, ne jim ji pouze ukazuji....

Mladá rodina z Kamýku, která měla také malého nechodícího chlapečka v polohovací tříkolce, nám všem dojemně ukazovala, jak mohu dávat radost jemu, sobě i nám všem ostatním, když ho vzala na toto pěší putování. V lesním trénu, kdy bylo někdy obtížné vozítko zvládat, šlo jim to opravdu báječně a dodávali svým příkladem poutníkům sílu. Ať Boží požehnání doprovází celou jejich rodinu na jejich cestě víry.

 Já musím dojít......

Poutnice Jaruška, těsně před cílem (obec Haje – 3,5 Km od Svaté Hory)  měla obě paty do masa stržené, vyžadující už jen obvaz u takto velkých ran a nemožnost pokračovat ve stávající obuvi na cestě. Skoro celé okolí včetně zdravotnice jí doporučovalo, dojet v tomto stavu v doprovodném vozidle. Najednou se v jejich očích objevily obrovské slzy smutku, že po jejím třídenním zapírání a velké fyzické námaze se ztrácí Svatá Hora a s ní i její osobní prosba k Panně Marii svatohorské. Zdravotnice Maruška viděla, že jediná možnost, jak ji pomoci v jejím přáním , je možnost sehnat páskovou obuv, sama ji také od  jiné poutnice sehnala. Jaruška pak již statečně dokráčela na Svatou Horu. Panna Maria ví a určitě slyší..

Kterak jedno stádo doprovázelo druhé...

Na konec jedna veselá událost ze závěru putování. Průchodem přes luční cestu jsme na vršku zahlédli pasoucí se stádo krav. Jak jsme k němu příbližovali, vzbudilo naše " pohybující se stádo " jejich velikou pozornost, a tak nás začaly pozorovat a doprovázet těsně podél elektrického ohradníku. Jejich neskrývaná zvědavost nás opravdu pobavila, zvláště černobílé telátko se svou maminkou poskakovalo s námi, až na kraj vršku. Pak už nechaly to divné stádo dvounožců sunout dál…

PS :  O autobusech a jejich fungování byly pěší poutníci na poslední zastávce v lese dvakrát informováni, pouze došlo ke zmatku, když jsem nebyla v té době informována, že si poutní zájezd z Mladé Vožice si domluvil při příjezdu také vyvezení ke svatohorskému náněstíčku při návratu. Domnívala jsem se, že sejdou pouze na parkoviště. Vše se nakonec vysvětlilo a zvládlo. Musím poděkovat paní Kučerové a chlapcům, kteří přešli do druhého autobusu, i když je čekala druhý den škola. Stržené mosty s dlouhými  objížďkami (pro velký autobus) a nefungující přejezd způsobily zpoždění druhého autobusu, nicméně až téměř do Miličína se zpívalo a oslavovalo se. Rodina křesťanů se vracela ze  slavnosti. Slavnosti obnovy pěšího putování na Svatou Horu po 71 letech......

Jana Kášková