Dvě hodiny u papeže

Pesaro. Dnešní vydání oblastního listu středoitalského kraje Marche (Il Resto del Carlino, 10.5.2016) přináší zprávu o papežské audienci pro rodinu Ferriových, která se minulou neděli vypravila za Svatým otcem do Říma. Dvouhodinové setkání v Domě svaté Marty bylo vyvrcholením několikaletého telefonického kontaktu, který papež František s rodinou udržuje. Na samém počátku stál dopis Micheleho Ferriho, čtyřicetiletého muže, upoutaného od sedmnácti na invalidní vozík v důsledku silniční nehody. V létě roku 2013 ztratil staršího bratra Andreu, který se stal obětí surové vraždy. Majitele benzínové pumpy zastřelil jeden z jeho zaměstnanců, aby se zmocnil firemního trezoru. Další bolest, která rodinu postihla kromě novorozenecké smrti jednoho ze sourozenců, zdravotního postižení dalšího dítěte a nemoci obou rodičů, již nebylo možné unést. „Bože, vždy jsem ti všechno odpustil. Tentokrát ti neodpustím“, napsal tehdy Michele Ferri na Facebook. Toto zvolání bylo prologem k dopisu, adresovaném papeži Františkovi, ve kterém dal volný průchod veškerému zoufalství.

„Plakal jsem, když jsem četl tvůj dopis“, zareagoval papež František telefonicky a od té doby se rodině pravidelně ozýval při svátcích a při výročí úmrtí zavražděného syna. Svatý otec zejména často utěšoval paní Rosalbu, matku zabitého Andreji, se kterou jej pojí stejný rok narození, 1936. Po dlouhém období smutku pak nastal okamžik kýženého setkání v salónku Domu svaté Marty. „První jej objala a políbila maminka Rosalba“, vypráví Michele Ferri oblastním novinám. „Dvě hodiny rozhovoru rychle uběhly. Bylo to, jako bychom mluvili s naším farářem, jako by nás znal celý život. Vnímali jsme jeho velkou sympatii. Můj dopis má stále v pracovně na psacím stole a, jak mi řekl, jsou to pro něj velmi silná slova.“ Obsah rozhovoru však Michele Ferri nepřiblížil – jak uvedl, setkání jej hluboce poznamenalo, ale co bylo řečeno, zůstane v rodině. Hosté se pak s papežem Františkem společně pomodlili, přijali požehnání a také řadu dárků. Nejkrásnější dostal ke své veliké radosti postižený Paolo Ferri – model papamobilu, se kterým se málem nevešel do auta. Papež návštěvníky provedl Domem svaté Marty, ukázal jim svůj byt a jídelnu, kde – jak poznamenal – se rád setkává s lidmi. A nakonec nám pomohl naložit věci do auta, uzavírá Michele Ferri pro deník středoitalského Pesara.

Papež: Otec čeká na kajícníky a vyhledává ty, co se pokládají za spravedlivé

Vatikán. Na Svatopetrském náměstí se dnes před polednem sešlo 30 tisíc lidí k pravidelnému nedělnímu setkání s Petrovým nástupcem a společné mariánské modlitbě Anděl Páně. Papež František ve své promluvě komentoval podobenství z dnešního evangelia o milosrdném otci (Lk 15, 11-32), který je shovívavý k oběma svým synům, a mimo jiné řekl.

Stejný postoj zaujímá otec také ke staršímu synovi, který byl celý čas doma, a nyní se rozzlobil a protestuje, neboť nechápe a odmítá dobrotu prokazovanou chybujícímu bratrovi. Otec vyjde tomuto synovi vstříc a připomímá mu, že byli stále spolu a všechno mají společné, ale že nyní je třeba s radostí přijmout bratra, který se konečně vrátil. Tady se mi vybavuje jedna věc. Když někdo pocítí, že je hříšník, opravdu se považuje za nic, a říká – jak jsem od kohosi slyšel – „Otče, já jsem špína!“, pak je to chvíle pro návrat k otci. Někdo má však pocit, že je spravedlivý, a říká si: „vždycky jsem jednal správně“. Takové však vyhledává otec, protože cítit se spravedlivým je postoj špatný, je to pýcha a přichází od ďábla. Otec čeká na ty, kdo se považují za hříšníky, a vychází hledat ty, kteří mají pocit, že jsou spravedliví. Takový je náš Otec!
V tomto podobenství lze vytušit také třetího syna. Třetího? Kde? Je skrytý! Je to ten, který „se zřekl sám sebe a vzal na sebe přirozenost služebníka“ (
Flp 2,6-7). Tímto Synem-Služebníkem je Ježíš, který je otevřenou náručí i srdcem Otce: On přijal marnotratného syna a omyl jeho špinavé nohy, On mu vystrojil slavnostní hostinu odpuštění. On, Ježíš, nás učí, abychom byli »milosrdní jako je Otec«.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy před Angelus je ZDE

Po hlavní promluvě papež František zaměřil pozornost k mezinárodnímu dění:

Vyjadřuji svoji blízkost misionářkám lásky ve velkém zármutku, který je zasáhl před dvěma dny, kdy byly zabity čtyři jejich řeholnice v jemenském městě Aden, kde pečovali o staré a nemouhocí. Prosím za ně i za další lidi, kteří byli při tomto útoku zabiti, a za jejich příbuzné. To jsou mučedníci dneška! Neobjevují se na obálkách časopisů, nejsou tématem zpravodajství. Prolévají svoji krev za církev. Jsou to oběti těch, kdo tento útok spáchali, jakož i lhostejnosti, oné globalizace lhostejnosti, která se nestará... Matka Tereza ať doprovodí do ráje tyto své mučednické dcery lásky a přimlouvá se za pokoj a posvátnou úctu k lidskému životu.

Potom papež ještě dodal:

Jako konkrétní znamení úsilí o pokoj a život bych rád s uznáním zmínil iniciativu humanitárních koridorů pro uprchlíky, jež byla nedávno zavedena v Itálii. Tento pilotní projekt, ve kterém se pojí solidarita a bezpečnost, umožňuje pomáhat lidem, kteří prchají před válkou a násilím, jako např. stovce uprchlíků, kteří již byli přepraveni do Itálie a mezi nimiž jsou děti, nemocní, postižení, vdovy s dětmi a staří lidé. Těší mne také, že tato iniciativa je ekumenická, poněvadž ji podporuje Komunita sant´Egidio, Federace italských evangelických církví a valdenská a metodistická církev.

V samotném závěru pak papež František oznámil, že dnes spolu se svými spolupracovníky z římské kurie odjíždí na týden do exercičního domu v Aricci nedaleko Říma, aby tam až do pátku trávil čas v ústraní a intenzivnější modlitbě, a v souvislosti s tím požádal věřící o duchovní podporu.
 

Papež se setkal s dětmi, na jejichž otázky odpovídá ve své knize

Vatikán. „Láska před světem. Papež František píše dětem“ (L´amore prima del mondo. Papa Francesco scrive ai bambini. ed. Rizzoli) – pod tímto titulem vyšla v těchto dnech v Itálii kniha, v níž Svatý otec odpovídá na otázky, které mu ve svých dopisech kladly děti různých kontinentů ve věku od 6 do 13 let. S myšlenkou na tento knižní počin přišlo jezuitské vydavatelství Loyola Press ze Spojených států amerických, které vydalo tuto knihu anglicky v listopadu loňského roku. Nyní existuje již ve čtrnácti jazycích. Včera odpoledne byla zveřejněna informace o pondělním setkání (22.února) papeže Františka s několika dětmi, na jejichž otázky v této knize odpovídal. Děti přišly se svými rodiči z Irska, Kanady, Filipín, Austrálie, ze Sicílie, Argentiny, Keni, Spojených států amerických, Singapuru, Belgie, Indie a Číny. Nejprve papeži předaly různé dárky a potom mu kladly otázky, na které Svatý otec odpovídal. Dětské otázky – napsal papež ve zmíněné knize – jsou ty nejnesnadněji zodpověditelné. V knize je např. otázka malého Peruánce Joaquina, kterého zajímalo, proč už se dnes nedějí zázraky? Papež mu odpověděl, že jedním ze zázraků je dnes ochota lidí snášet utrpení a neztratit víru, a připomněl mučedníky na Blízkém Východě, kteří se raději nechají zabít, než by se zřekli Ježíše. Pondělní setkání papeže Františka se čtrnácti dětmi ve studovně auly Pavla VI. mělo komorní povahu a proběhlo bez přítomnosti médií.
 

Biskup z Aleppa: Na terorismu není nic lidského, ani náboženského

Sýrie. Italské společenství Sant´Egidio uspořádalo o minulém víkendu modlitební vigilii za mír v Sýrii v římském kostele Panny Marie v Zátibeří. Vedl ji arcibiskup arménské apoštolské církve z Aleppa, mons. Shahan Sarkissian, který pro naše mikrofony řekl:

“V Aleppu trvá tragický stav a člověk, který město neznal před bombardováním, si dnes nemůže představit, jak vypadalo. Nemáme vodu, elektrický proud, nefunguje spojení. Benzín došel, a proto užíváme na vytápění škol a domů naftu. Lidé opravdu velmi trpí. V okolí města mezi sebou bojují různé ozbrojené skupiny. Jediným únikovým bodem je stará a úzká silnice, ale i ta občas bývá uzavřena. Bohužel je tam také Islámský stát, který nahání strach. Přesto si myslím, že západní média přehánějí, když popisují moc Islámského státu. Ačkoli je pravda, že toto uskupení dorazilo až k nám a vykonalo teroristické činy.“

Co lidé nejvíce potřebují?

“Jsou to čtyři druhy nezbytné pomoci. Za prvé potraviny, za druhé zdravotní péče – která je opravdu zásadní, protože mnozí lékaři opustili zemi – dále oprava poškozených budov a za čtvrté vzdělání. Pomáháme mladým lidem, aby si mohli koupit školní potřeby a platíme učitele.“

V Aleppu žije jedenáct křesťanských společenství. Jaké jsou vztahy mezi nimi navzájem a s muslimskou komunitou?

“Za situace, která nastala, se křesťanské společenství sjednotilo. Zakoušíme ekumenické bratrství mezi církvemi – nejenom na nejvyšší úrovni mezi biskupy, nýbrž také mezi běžnými lidmi. Totéž platí pro vztahy křesťanů k muslimům. Myslím, že válkou se tu hodně změnilo. Jednoho dne bude vhodné, abychom si promluvili o všech těchto změnách – tedy nejenom o ničení země a jejích staveb, ale také o změnách mentality. Nevzpomínám si, že by tu před válkou existovala nějaká ghetta – křesťané a muslimové žili společně, některé čtvrti byly nicméně typicky křesťanské s kostely a podobně. Nyní se však lidé promísili natolik, že v jedné budově můžete najít křesťany, muslimy, jiné menšiny, obyvatele z různých syrských krajů, a nejenom z města.“

Co je podle vašeho soudu zapotřebí, aby válka skončila?

“Musí zde být nějaké řešení – a to nikoli vojenské, nýbrž politické. V katolické církvi se před volbou papeže schází konkláve. Také v Sýrii je nutné svolat všechny syrské představitele, aby sami mezi sebou nalezli řešení. To, co navrhuje bezpečnostní rada OSN, není dostačující. O míru nicméně nelze diskutovat s teroristy. Terorismus nemá nic společného s vírou ani kulturou. Nemá žádné krédo, je to čiré násilí. Není na něm nic lidského ani náboženského. Terorismus je třeba vykořenit.“

uvedl arcibiskup arménské apoštolské církve ze syrského Aleppa

Modlitba papeže Františka pro Svatý rok milosrdenství:

Pane Ježíši Kriste,
učil jsi nás být milosrdnými,
jako je milosrdný nebeský Otec,
a řekl jsi nám, že kdo vidí tebe, vidí Otce.
Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.

Tvůj láskyplný pohled
osvobodil Zachea a Matouše z otročení penězům,
cizoložnici a Marii Magdalénu
od hledání štěstí jen ve stvořených věcech,
přiměl Petra plakat, když tě zradil,
a zaručil kajícímu zločinci ráj.
Dej, ať každý z nás
slyší tvá slova určená samařské ženě,
jako bys je říkal nám:
„Kdybys tak znala Boží dar!“

Ty jsi viditelnou tváří neviditelného Otce,
Boha, který projevuje svou všemohoucnost
nejvíce odpouštěním a milosrdenstvím:
dej, ať je církev pro svět tvou viditelnou tváří,
tváří svého Pána, vzkříšeného a oslaveného.

Tys chtěl, aby také tvoji služebníci
byli podrobeni slabosti,
a tak mohli soucítit s těmi,
kdo se potýkají s nevědomostí a omylem:
dej, ať každý, kdo se s jediným z nich setká,
zakusí, že ho Bůh očekává, miluje a odpouští mu.

Sešli svého Ducha
a posvěť nás všechny jeho pomazáním,
aby se Svatý rok milosrdenství
stal rokem Hospodinovy milosti
a aby tvá církev s obnoveným nadšením
mohla přinášet radostnou zvěst chudým,
vyhlásit svobodu zajatým a zdeptaným
a navrátit zrak slepým.

Na přímluvu Panny Marie, Matky milosrdenství,
o to prosíme tebe, jenž žiješ a kraluješ
s Otcem a Duchem Svatým na věky věků.

Amen.

Italští biskupové pomohou rodinám splatit dluhy

Itálie. Italští biskupové pomohou rodinám splatit dluhy U příležitosti Mimořádného jubilejního roku milosrdenství chtějí italští biskupové pomoci zadluženým rodinám. Italský episkopát připravuje zvláštní program ve spolupráci s dodavateli plynu, elektřiny a vody. Církev chce pomáhat chudým rodinám ve splacení starých účtů za tyto služby.

Informoval o tom P. Paolo Gentili, ředitel Úřadu pro pastoraci rodin při italské biskupské konferenci. Má to být konkrétní gesto pomoci a zároveň připomínka jednoho z aspektů biblických jubilejí, která se slavila každých padesát let. Jedním z hlavních rysů jubilea bylo právě prominutí veškerých dluhů.

Mám na srdci tři věci : poděkování, prosbu a pozvání. Děkuji všem, kteří nás v neděli 4.10. při příležitosti svátku sv. Františka potěšili slovem a písničkou. Myslím, že se letošní program moc povedl. Kromě jiného tam zazněla modlitba sv. Františka, která začíná takto :" Pane učiň mě nástrojem svého pokoje..." A to je má prosba - abychom ten pokoj předávali dál. Každý máme ve svém okolí někoho, komu ten pokoj zoufale chybí.

Pozvání je už nyní na Štědrý den. Přijďte návštěvou kaple znásobit sváteční chvíle a odnést si do svých domovů Betlémské světlo. Přeji vám dny plné pokoje. AP