buycheapwholesalejerseys
Warning: session_start() [function.session-start]: Cannot send session cookie - headers already sent by (output started at /home/httpd/html/farnostvozice.vlaskovi.cz/index.php:3) in /home/httpd/html/farnostvozice.vlaskovi.cz/libraries/joomla/session/session.php on line 537

Warning: session_start() [function.session-start]: Cannot send session cache limiter - headers already sent (output started at /home/httpd/html/farnostvozice.vlaskovi.cz/index.php:3) in /home/httpd/html/farnostvozice.vlaskovi.cz/libraries/joomla/session/session.php on line 537
Událo se

Život zavražděného kněze Jacquese Hamela

27. 07. 2016 Rubrika: Zahraniční

Katolický kněz Jacques Hamel z Francie byl zavražděn 26. července 2016 teroristy Islámského státu během slavení mše svaté v kostele Saint-Étienne, blízko města Rouen. Bylo mu 85 let. Jaký byl jeho život?

Otec Jacques Hamel  se narodil se ve městě Darnétal na francouzském území Seine-Maritime 30. listopadu 1930. V roce 1958 byl v Rouenu vysvěcen na kněze biskupem Joseph-Marie Martinem, poté působil jako vikář ve farnosti sv. Antonína v Petit-Quevilly. V roce 1967 se přemístil do farnosti v Sottevile-les-Rouen, v roce 1975 se stal farářem v Saint-Pierre-les-Ebeuf a od roku 1988 v Cléonu.

Od roku 2000 působil jako člen společné duchovní správy ve farnosti Saint-Etienne-du-Rouvray a po pěti letech, kdy odešel do důchodu, už zde jen vypomáhal. V roce 2008 oslavil zlaté kněžské jubileum.

Místní farníci a známí ho označují za dobrého člověka, velmi skromného, jenž byl, i ve svém pokročilém věku, každému stále k dispozici.

Jeho slova, která psal ještě před několika týdny místním farníkům, dnes vyznívají mnohem silněji, než možná zamýšlel:

Co napsal otec Jacques Hamel v červnu 2016 ve farním listu

Jaro bylo poněkud chladné. Možná jsme měli pokleslou náladu, ale trpělivost, léto nakonec přijde. A také čas prázdnin.

Dovolená je čas, kdy se vzdalujeme od našich běžných činností. Ale není to pouhá odbočka. Je to doba odpočinku, ale také obnovy, setkávání, sdílení, společenského života.

Doba načerpání: Někteří věnují několik dní duchovní obnově nebo pouti. Jiní si znovu přečtou evangelium, sami nebo s ostatními, jako slovo, které dnes oživuje. Jiní mohou čerpat ve velké knize stvoření, když budou obdivovat krajiny tak rozmanité a tak nádherné, že nás pozvedají a mluví k nám o Bohu.

Kéž bychom mohli v těch chvílích slyšet Boží pozvání k péči o svět, pozvání činit tam, kde žijeme, svět vřelejší, lidštější, bratrštější.

Čas setkání s příbuznými, s přáteli: Chvíle, které věnujeme tomu, abychom prožili něco společně. Je to čas být pozorný k ostatním, ať jsou jacíkoli.

Čas sdílení: Sdílení našeho přátelství, naší radosti. Sdílet s našimi dětmi, že nám na nich záleží.

Také čas modlitby: Pozorní k tomu, co se děje v našem světě v tomto okamžiku, se modleme za ty, ktKeří to nejvíce potřebují, za mír, za lepší soužití.

Bude to stále rok milosrdenství. Utvořme si srdce pozorné ke krásným věcem, ke každému a k těm, kteří se mohou cítit o něco víc sami.

Kéž nám doba prázdnin umožní načerpat radost z přátelství a plně se obnovit. Pak můžeme, lépe vybaveni, vyrazit společně na další cestu.

Krásné prázdniny všem!

P. Jacques Hamel,
červen 2016

 

Nejstarší kněz na světě žije v Belgii

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nalinnes. Nejstarší kněz na světě žije ve městě Nalinnes. Jmenuje se Jacques Clemens a slaví dnes 107. narozeniny. Jako každý den a již více než 80 let sloužil také dnes ráno mši svatou. Až do loňského roku byl farářem. Ve farnosti však stále vypomáhá. V těchto dnech jej velmi vyhledávali novináři, které zajímal recept na dlouhověkost: „Asi vás překvapím – odpověděl otec Clemens – ale nemám žádné zvláštní tajemství. Vždycky jsem vedl pravidelný, normální život. Vstávám brzo a brzo také chodím spát. Stal jsem se knězem, protože jsem chtěl, a těší mne to. Setrval jsem v tom a jsem šťastný.“ Jen na jedno si tento 107letý belgický kněz postěžoval. Před třemi roky upadl a od té doby je nucen chodit o holi...

Spolupracovat je víc než pracovat     

    Rád bych touto cestou poděkoval veřejnosti za velký zájem a účast na koncertu Jesus Christ Superstar, který se uskutečnil před prázdninami v zámecké zahradě. Současně vyslovuji poděkování organizátorům zastupitelům města Mladá Vožice v čele s panem starostou Mgr. Jaroslavem Větrovským, vedení ZŠ a MŠ, SDH a Farnosti Mladá Vožice.  Během celého dne se v zahradě vystřídaly stovky účastníků. Zájem se promítl i do ekonomické roviny. Farnost Nová Ves získala na opravu kostela v Oldřichově téměř sto tisíc korun. Tato částka bude použita jako nezbytná spoluúčast při žádosti o dotaci. Jde pořád jen o část prostředků.  Důležitější než ekonomická stránka je ovšem kapitál spolupráce, který jsme vytvořili během přípravy celé akce. Desítky lidí přispěly ke zdaru a úspěchu celého dne. Během přípravy koncertu jsme pracovali jako jeden tým a úspěch se dostavil. Jedním z důkazů těchto slov je svědectví samotných umělců, kteří několikrát zdůraznili, že za deset let se jim ještě nikde tak nevystupovalo jako v Mladé Vožici. Je to nejlepší vysvědčení, které jsme mohli dostat.

Firma předběhla farnost.                                                                                                             

   Na konci června se uskutečnila mimořádná slavnost jaká v Mladé Vožici nemá obdoby. Na pozvání vedení společnosti Koh-i-noor přijel kardinál Dominik Duka, aby požehnal základní kámen výrobně-technologické haly, která poskytne nová pracovní místa. Naše farnost byla přizvána k zajištění hladkého průběhu celého dne. Po příjezdu si kardinál Dominik v doprovodu vedení společnosti prohlédl výrobní závod a pozdravil se s několika zaměstnanci. Program byl zahájen slavnostními fanfárami a projevem ředitele firmy Ing. I. Tichého a našeho pana starosty Mgr. J. Větrovského. Mluvené slovo se vhodně prolínalo se zpěvem dětského sboru ZŠ v Mladé Vožici. Kardinál Dominik v úvodu svého projevu vzpomínal na svoje dělnické povolání a následně vybídl k prohlubování vztahů mezi  městem a firmou. Do tohoto vztahu vstupuje i škola, která vzdělává a vychovává nové generace. Akt žehnání s datem na základním kameni nám bude připomínat významnou událost, která přispěje k rozvoji našeho města Po skončení slavnosti kardinál Dominik ochotně souhlasil s přáním dětí a společně se s nimi vyfotografoval.                                                                                                                                                                                                                  P. Mgr. Jaroslav Karas

Dvě hodiny u papeže

Pesaro. Dnešní vydání oblastního listu středoitalského kraje Marche (Il Resto del Carlino, 10.5.2016) přináší zprávu o papežské audienci pro rodinu Ferriových, která se minulou neděli vypravila za Svatým otcem do Říma. Dvouhodinové setkání v Domě svaté Marty bylo vyvrcholením několikaletého telefonického kontaktu, který papež František s rodinou udržuje. Na samém počátku stál dopis Micheleho Ferriho, čtyřicetiletého muže, upoutaného od sedmnácti na invalidní vozík v důsledku silniční nehody. V létě roku 2013 ztratil staršího bratra Andreu, který se stal obětí surové vraždy. Majitele benzínové pumpy zastřelil jeden z jeho zaměstnanců, aby se zmocnil firemního trezoru. Další bolest, která rodinu postihla kromě novorozenecké smrti jednoho ze sourozenců, zdravotního postižení dalšího dítěte a nemoci obou rodičů, již nebylo možné unést. „Bože, vždy jsem ti všechno odpustil. Tentokrát ti neodpustím“, napsal tehdy Michele Ferri na Facebook. Toto zvolání bylo prologem k dopisu, adresovaném papeži Františkovi, ve kterém dal volný průchod veškerému zoufalství.

„Plakal jsem, když jsem četl tvůj dopis“, zareagoval papež František telefonicky a od té doby se rodině pravidelně ozýval při svátcích a při výročí úmrtí zavražděného syna. Svatý otec zejména často utěšoval paní Rosalbu, matku zabitého Andreji, se kterou jej pojí stejný rok narození, 1936. Po dlouhém období smutku pak nastal okamžik kýženého setkání v salónku Domu svaté Marty. „První jej objala a políbila maminka Rosalba“, vypráví Michele Ferri oblastním novinám. „Dvě hodiny rozhovoru rychle uběhly. Bylo to, jako bychom mluvili s naším farářem, jako by nás znal celý život. Vnímali jsme jeho velkou sympatii. Můj dopis má stále v pracovně na psacím stole a, jak mi řekl, jsou to pro něj velmi silná slova.“ Obsah rozhovoru však Michele Ferri nepřiblížil – jak uvedl, setkání jej hluboce poznamenalo, ale co bylo řečeno, zůstane v rodině. Hosté se pak s papežem Františkem společně pomodlili, přijali požehnání a také řadu dárků. Nejkrásnější dostal ke své veliké radosti postižený Paolo Ferri – model papamobilu, se kterým se málem nevešel do auta. Papež návštěvníky provedl Domem svaté Marty, ukázal jim svůj byt a jídelnu, kde – jak poznamenal – se rád setkává s lidmi. A nakonec nám pomohl naložit věci do auta, uzavírá Michele Ferri pro deník středoitalského Pesara.

Papež: Otec čeká na kajícníky a vyhledává ty, co se pokládají za spravedlivé

Vatikán. Na Svatopetrském náměstí se dnes před polednem sešlo 30 tisíc lidí k pravidelnému nedělnímu setkání s Petrovým nástupcem a společné mariánské modlitbě Anděl Páně. Papež František ve své promluvě komentoval podobenství z dnešního evangelia o milosrdném otci (Lk 15, 11-32), který je shovívavý k oběma svým synům, a mimo jiné řekl.

Stejný postoj zaujímá otec také ke staršímu synovi, který byl celý čas doma, a nyní se rozzlobil a protestuje, neboť nechápe a odmítá dobrotu prokazovanou chybujícímu bratrovi. Otec vyjde tomuto synovi vstříc a připomímá mu, že byli stále spolu a všechno mají společné, ale že nyní je třeba s radostí přijmout bratra, který se konečně vrátil. Tady se mi vybavuje jedna věc. Když někdo pocítí, že je hříšník, opravdu se považuje za nic, a říká – jak jsem od kohosi slyšel – „Otče, já jsem špína!“, pak je to chvíle pro návrat k otci. Někdo má však pocit, že je spravedlivý, a říká si: „vždycky jsem jednal správně“. Takové však vyhledává otec, protože cítit se spravedlivým je postoj špatný, je to pýcha a přichází od ďábla. Otec čeká na ty, kdo se považují za hříšníky, a vychází hledat ty, kteří mají pocit, že jsou spravedliví. Takový je náš Otec!
V tomto podobenství lze vytušit také třetího syna. Třetího? Kde? Je skrytý! Je to ten, který „se zřekl sám sebe a vzal na sebe přirozenost služebníka“ (
Flp 2,6-7). Tímto Synem-Služebníkem je Ježíš, který je otevřenou náručí i srdcem Otce: On přijal marnotratného syna a omyl jeho špinavé nohy, On mu vystrojil slavnostní hostinu odpuštění. On, Ježíš, nás učí, abychom byli »milosrdní jako je Otec«.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy před Angelus je ZDE

Po hlavní promluvě papež František zaměřil pozornost k mezinárodnímu dění:

Vyjadřuji svoji blízkost misionářkám lásky ve velkém zármutku, který je zasáhl před dvěma dny, kdy byly zabity čtyři jejich řeholnice v jemenském městě Aden, kde pečovali o staré a nemouhocí. Prosím za ně i za další lidi, kteří byli při tomto útoku zabiti, a za jejich příbuzné. To jsou mučedníci dneška! Neobjevují se na obálkách časopisů, nejsou tématem zpravodajství. Prolévají svoji krev za církev. Jsou to oběti těch, kdo tento útok spáchali, jakož i lhostejnosti, oné globalizace lhostejnosti, která se nestará... Matka Tereza ať doprovodí do ráje tyto své mučednické dcery lásky a přimlouvá se za pokoj a posvátnou úctu k lidskému životu.

Potom papež ještě dodal:

Jako konkrétní znamení úsilí o pokoj a život bych rád s uznáním zmínil iniciativu humanitárních koridorů pro uprchlíky, jež byla nedávno zavedena v Itálii. Tento pilotní projekt, ve kterém se pojí solidarita a bezpečnost, umožňuje pomáhat lidem, kteří prchají před válkou a násilím, jako např. stovce uprchlíků, kteří již byli přepraveni do Itálie a mezi nimiž jsou děti, nemocní, postižení, vdovy s dětmi a staří lidé. Těší mne také, že tato iniciativa je ekumenická, poněvadž ji podporuje Komunita sant´Egidio, Federace italských evangelických církví a valdenská a metodistická církev.

V samotném závěru pak papež František oznámil, že dnes spolu se svými spolupracovníky z římské kurie odjíždí na týden do exercičního domu v Aricci nedaleko Říma, aby tam až do pátku trávil čas v ústraní a intenzivnější modlitbě, a v souvislosti s tím požádal věřící o duchovní podporu.
 

Papež se setkal s dětmi, na jejichž otázky odpovídá ve své knize

Vatikán. „Láska před světem. Papež František píše dětem“ (L´amore prima del mondo. Papa Francesco scrive ai bambini. ed. Rizzoli) – pod tímto titulem vyšla v těchto dnech v Itálii kniha, v níž Svatý otec odpovídá na otázky, které mu ve svých dopisech kladly děti různých kontinentů ve věku od 6 do 13 let. S myšlenkou na tento knižní počin přišlo jezuitské vydavatelství Loyola Press ze Spojených států amerických, které vydalo tuto knihu anglicky v listopadu loňského roku. Nyní existuje již ve čtrnácti jazycích. Včera odpoledne byla zveřejněna informace o pondělním setkání (22.února) papeže Františka s několika dětmi, na jejichž otázky v této knize odpovídal. Děti přišly se svými rodiči z Irska, Kanady, Filipín, Austrálie, ze Sicílie, Argentiny, Keni, Spojených států amerických, Singapuru, Belgie, Indie a Číny. Nejprve papeži předaly různé dárky a potom mu kladly otázky, na které Svatý otec odpovídal. Dětské otázky – napsal papež ve zmíněné knize – jsou ty nejnesnadněji zodpověditelné. V knize je např. otázka malého Peruánce Joaquina, kterého zajímalo, proč už se dnes nedějí zázraky? Papež mu odpověděl, že jedním ze zázraků je dnes ochota lidí snášet utrpení a neztratit víru, a připomněl mučedníky na Blízkém Východě, kteří se raději nechají zabít, než by se zřekli Ježíše. Pondělní setkání papeže Františka se čtrnácti dětmi ve studovně auly Pavla VI. mělo komorní povahu a proběhlo bez přítomnosti médií.
 

Biskup z Aleppa: Na terorismu není nic lidského, ani náboženského

Sýrie. Italské společenství Sant´Egidio uspořádalo o minulém víkendu modlitební vigilii za mír v Sýrii v římském kostele Panny Marie v Zátibeří. Vedl ji arcibiskup arménské apoštolské církve z Aleppa, mons. Shahan Sarkissian, který pro naše mikrofony řekl:

“V Aleppu trvá tragický stav a člověk, který město neznal před bombardováním, si dnes nemůže představit, jak vypadalo. Nemáme vodu, elektrický proud, nefunguje spojení. Benzín došel, a proto užíváme na vytápění škol a domů naftu. Lidé opravdu velmi trpí. V okolí města mezi sebou bojují různé ozbrojené skupiny. Jediným únikovým bodem je stará a úzká silnice, ale i ta občas bývá uzavřena. Bohužel je tam také Islámský stát, který nahání strach. Přesto si myslím, že západní média přehánějí, když popisují moc Islámského státu. Ačkoli je pravda, že toto uskupení dorazilo až k nám a vykonalo teroristické činy.“

Co lidé nejvíce potřebují?

“Jsou to čtyři druhy nezbytné pomoci. Za prvé potraviny, za druhé zdravotní péče – která je opravdu zásadní, protože mnozí lékaři opustili zemi – dále oprava poškozených budov a za čtvrté vzdělání. Pomáháme mladým lidem, aby si mohli koupit školní potřeby a platíme učitele.“

V Aleppu žije jedenáct křesťanských společenství. Jaké jsou vztahy mezi nimi navzájem a s muslimskou komunitou?

“Za situace, která nastala, se křesťanské společenství sjednotilo. Zakoušíme ekumenické bratrství mezi církvemi – nejenom na nejvyšší úrovni mezi biskupy, nýbrž také mezi běžnými lidmi. Totéž platí pro vztahy křesťanů k muslimům. Myslím, že válkou se tu hodně změnilo. Jednoho dne bude vhodné, abychom si promluvili o všech těchto změnách – tedy nejenom o ničení země a jejích staveb, ale také o změnách mentality. Nevzpomínám si, že by tu před válkou existovala nějaká ghetta – křesťané a muslimové žili společně, některé čtvrti byly nicméně typicky křesťanské s kostely a podobně. Nyní se však lidé promísili natolik, že v jedné budově můžete najít křesťany, muslimy, jiné menšiny, obyvatele z různých syrských krajů, a nejenom z města.“

Co je podle vašeho soudu zapotřebí, aby válka skončila?

“Musí zde být nějaké řešení – a to nikoli vojenské, nýbrž politické. V katolické církvi se před volbou papeže schází konkláve. Také v Sýrii je nutné svolat všechny syrské představitele, aby sami mezi sebou nalezli řešení. To, co navrhuje bezpečnostní rada OSN, není dostačující. O míru nicméně nelze diskutovat s teroristy. Terorismus nemá nic společného s vírou ani kulturou. Nemá žádné krédo, je to čiré násilí. Není na něm nic lidského ani náboženského. Terorismus je třeba vykořenit.“

uvedl arcibiskup arménské apoštolské církve ze syrského Aleppa