buycheapwholesalejerseys
Warning: session_start() [function.session-start]: Cannot send session cookie - headers already sent by (output started at /home/httpd/html/farnostvozice.vlaskovi.cz/index.php:3) in /home/httpd/html/farnostvozice.vlaskovi.cz/libraries/joomla/session/session.php on line 537

Warning: session_start() [function.session-start]: Cannot send session cache limiter - headers already sent (output started at /home/httpd/html/farnostvozice.vlaskovi.cz/index.php:3) in /home/httpd/html/farnostvozice.vlaskovi.cz/libraries/joomla/session/session.php on line 537
Událo se

Milí poutníci,

pořád se houpu na vlnách „ave, ave, ave, Maria..“ Slunečná obloha mi evokuje v mysli obrázky nádherné krajiny, kterou jsem procházela s úžasnými lidmi. Každý z vás přispěl svou hřivnou ke zdaru a snad i slávě naší pouti. Někdo trpělivě nesl své nemalé bolesti, někdo přijel ze zdaleka, aby nás rozveselil, jiný unesl i nějakou křivdu, která vznikla z nepochopení. A každý pomohl, kde bylo třeba. Ta radost
ze společného díla se nedá popsat!

Mě teď ale v hlavě ťuká, že bylo tolik lepších možností, jak pouť vést, tolik chyb,
a divím se, že jste mě neukamenovali hned po cestě. A tak vás prosím a děkuji
za schovívavost. Byla to první pouť, první zkušenosti…

Jedna chyba je ale neodpustitelná: Místo rozloučení jsme my, co jsme vás hezkými slovy nalákali na pouť, celou cestu snaživě vedli, místo rozloučení jsme nakonec utekli. Je to všechno jinak, ale to už nelze odpárat. Je málo platné, že jsem vás v duchu jednoho po druhém objímala a hlavou se mi míjeli společné chvíle s každým z vás. Vzala jsem si k tomu i seznam, abych na nikoho nezapomněla, bylo nás přeci jen hodně. Co se semlelo? Po mši sv. byla příležitost pozdvihnout z prachu svatohorské pěší poutě i na jiné úrovni. A tak se stalo, že únava ze tří dnů i nadšení z cíle zároveň nám, organizátorům, zatemnila mysl, a pěkně všem najednou. Prosíme vás moc za odpuštění.     

Druhou prosbu vznesl už pan farář Jaroslav před Svatou Horou. Pokud nám odpustíte a budete nás mít i přesto rádi, tak nám pěkně zostra napište, co byste vy viděli po pouti na pouti lépe. Chvály nám nepomohou napravit chyby.

A třetí prosba je o napsání střípků z pouti. Nemáme na mysli popisování pouti, ale krátké konkrétní příhody, postřehy. O co vás obohatily nějaké události, jako třeba společné spaní, jídlo, úvahy o cestičkách, co vám dala cesta vzhůru do kopců, co dolů, jaká přátelství jste navázali a proč. Staly se i věci závažnější, například když do nás najíždělo auto hned za Mladou Vožicí a naši ostří hoši měli plné ruce práce, neměli to jednoduché a zodpovědnost velikou. Napište střípky veselé i vážnější, které nám dovolíte zveřejnit. Z jejich mozaiky se pak pokusíme udělat jeden obraz poutě, obraz namalovaný námi poutníky.

Připravujeme společné setkání na popovídání a promítání, pravděpodobně za 3 týdny v pátek odpoledne/navečeru, dáme vědět na webu i mejly.

 

Za všechny, co vám na Svaté Hoře utekli jako uličníci, Hela Knotková

Milí organizátoři poutě na Svatou Horu,  

děkuji, že jste mi pomohli splnit přání putovat pěšky na Svatou Horu. Navíc jsem poznala lidi, kteří také rádi chodí pěšky. Dosud jsem chodila na poutě v okolí sama nebo v menší skupince, ale způsob této poutě mne mile překvapil. Je to úžasná zkušenost, prožít několik dní v tak přátelském společenství, vzájemně se podporovat, pomáhat si a sdílet stejný cíl. Také mne potěšily vstřícné reakce obyvatel vesnic a vesniček na naše procesí. Chtěla bych všem organizátorům poděkovat, a i když si trochu dokážu představit, co je za přípravou úsilí a stráveného času, jedno jsem si představit nedovedla. Jak je v dnešním provozu složité zajistit bezpečnost pro víc jak 70-ti členou různorodou skupinu při pohybu na silnici. A tak děkuji našim mladým regulovčíkům, kteří vše úspěšně zvládli, zvláště ten hodně nebezpečný přechod hlavní silnice z Příbrami na Strakonice. A také děkuji Helence Knotkové, která tuto trasu naplánovala tak, aby vedla většinou po turistických stezkách. Ještě jednou díky všem, kdo se na této pouti podíleli a těším se na další krásné zážitky.                                                Marie Bendová z Nadějkovska

Moc děkuju za krásné putování, za společenství, které jsem na pouti mohla zažít, za všechny ty, kteří se zasloužili o přípravu poutě.... Putování v tak početné skupině poutníků jsem zažila poprvé. Dříve jsem putovala několikrát v počtu několika málo lidiček, ale nejčastěji sama a nevěděla jsem, co od toho očekávat. Ale myslím, že pouť naprosto předčila veškerá má očekávání a jsem vděčná za to, že ji mohla prožít. Putovat zrovna na Svatou Horu je mi velmi blízké tím, že je to pro mě místo, které mám ve svém srdci a ráda se tam často vracím a je mi tam dobře. Vnímám jako velký dar pro nás poutníky, že jsme mohli tyto dny prožít za tak krásného počasí, radovat se z krásy stvoření v nádherně podzimně zbarvené přírodě....                                        Alena Maňáková, farnost Jistebnice

Omluva poutníkům

Milí poutníci,

S organizováním nejsou spojeny jen úspěchy a vítězství, ale někdy také nezdary a prohry. Za jeden přešlap bych se chtěl omluvit.  Po mši sv. na Sv. Hoře nebyl nikdo schopen říci o odjezdu autobusů. Obecnou informaci měli poutníci i organizátoři, ale vzhledem k tomu, že někteří zůstali po mši sv. na setkání s panem biskupem Pavlem tak nikdo neřekl poutníkům, který autobus kam jede. Jeden autobus v dobré víře přijel až na kopec, aby usnadnil špatně chodícím cestu a nemuseli tak dolů, ale při návratu se někteří poutníci nedověděli přesnou trasu. Druhý autobus se neplánovaně zdržel na objížďce a na přejezdu a přijel skoro s hodinovým zpožděním. Někteří poutníci, kteří přijeli v autobuse č. 1 museli čekat na druhý autobus.  Druhá omluva se týká rychlého spádu událostí na Sv. Hoře a následného spěchu k autobusům takže někteří poutníci měli málo času na prohlídku areálu kostela a ambitů. S tím souvisí i opomenutí rozloučení, které v rodině bývá normou. Za tyto přešlapy se poutníkům dodatečně omlouváme a prosíme za prominutí.                                                                                                    P. Jaroslav a organizátoři

Dobrý den,

   chtěl jsem také poděkovat za to, že jsem mohl s vámi putovat, za organizaci, za přijetí. Jsem zvyklý putovat sám. Tohle bylo něco jiného. Nedá se to úplně vypovědět někomu, kdo to nezažil. Možná, že kdyby mi o tom někdo řekl, myslel bych si něco o fanatismu. Hlasitý průvod s prapory, zpěvem a modlitbou jsem si při přihlašování na pouť nepředstavoval. Ale když to člověk zažije, je to něco jiného. Obdivoval jsem ty statečné, zbožné staré lidi a děti! Byl jsem okouzlen rodinným ovzduším. Jak jste řekl: na začátku jsme se mnozí neznali, do cíle jsme dorazili jako rodina. Po rozvodu jsem chtěl z církve odejít. Měl jsem pocit totálního nepřijetí a doteď nejsem v žádné farnosti doma, i když Klokoty jsou mi nejblíž. Tady jsem zažil přijetí i přesto, že jsem některým o svém osudu řekl. Tuto pouť jsem mj. obětoval za všechny rozvedené a za lidi s í homosexuální orientací. Moc rád bych, aby tito lidé měli sílu utvořit nějaká společenství na půdě katolické církve, kdy se budou sdílet se svým břemenem, které budou mít i veřejně duchovní vedení a cítili se rovnoprávnými členy církve. Jedna věc je proklamace o podpoře např. ze strany Sv. otce, jiná je postoj lidí ve farnostech k těmto lidem.

Prosím i Vás o modlitbu, případně úmysly mší sv. za tyto skupiny lidí.

Poděkování.

Díky za krásné dny a kilometry. Jirka, Majka a Maruška K.

 

Překonali jsme rok 1946? Rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří altivně podpořili největší událost tohoto roku pěší pouť na Svatou Horu. Touto akcí vyvrcholila oslava 100, výročí zjevení P. Marie ve Fatimě. Na Svatou Horu doputovalo 75 poutníků. Dalších 30 přijelo autobusem z Mladé Vožice a další desítky auty. Počet účastníků tedy přesáhl stovku. Jsem rád, že se nám podařilo úspěšně znovuotevřít poutní trasu z Mladé Vožice přes Sedlec a Kamýk na Svatou Horu. Ke zdaru poutě přispěla modlitba za příznivé počasí. Po chladném a deštivém měsíci září jsme vnímali zázračnou proměnu počasí jako znamení srovnatelné se slunečním zázrakem z 13.10. 1917. Když jsme vystoupali nad Sedlec uviděli jsme úchvatnou podívanou. Na jedné straně obzoru se vznášela mlha, která pomalu přecházela ve sluneční svit a v jasnou oblohu. Zázemí poutě ubytování, strava, ohleduplnost a modlitby se zpěvem umocňovaly zážitky poutníků. Ohlasy účastníků poutě  budeme průběžně zveřejňovat na našich stránkách. Organizátoři si jsou vědomi vysoké laťky, kterou nastavili a z ohlasů mnoha poutníků bylo vidět, že se důkladná příprava vydařila a pozitivně se promítla do mimořádně kladného hodnocení poutě. Děkujeme

P. Jaroslav Karas a organizační tým farností Mladovožicka.