Zdravím z Černilova všechny poutníky, poutnice a zvláště organizační tým, kterému patří také velký obdiv a poděkování za to, co pro nás poutníky dokázali udělat nejen před, ale i během pěší pouti na Svatou Horu. Nasadili si laťku hodně vysoko! Velice mě překvapilo, jak bylo vše do posledního detailu promyšleno a nachystáno, ať se jedná o zabezpečení na silnicích o trasu poutní cesty vedenou po silnicích, lesních cestách či po loukách nebo občerstvovací stanice, které byly tam, kde poutník dostával hlad. Zažil jsem tři úžasné dny ve společnosti příjemných lidí. Tři dny krásných chvil, nejen že bylo pěkné podzimní počasí, ale také proto, že se nikdo na nikoho nemračil. Tři dny prožité trochu víc duchovně a přesto oběma nohama (střídavě) na zemi. Můj největší zážitek z této pouti byla mše svatá na Svaté Hoře s panem biskupem Pavlem Posádem  a požehnání, které mi po ní dal. Cestou jsem nafotil něco přes pět set obrázků a s některými se s vámi chci podělit (konečně!). Najdete je na : http://jkudrnac.rajce.idnes.cz/

Děkuji za pozvání, ale setkání poutníku se nezúčastním.

Těším se na příští pouť a přeji požehnané dny

Jarda Kudrnáč

Chvála Kristu Jaroslave.. a ostatní poutníci. Tak přeji pěkný den..krásná duchovní pouť v nádherném pojetí v překrásném počasí. Bajecni lidé a myslím že dost..Děkujeme vám a zejména tobě za organizaci i nápad to uskutečnit. Myslím, že má Panna Maria radost..Opravdu to bylo do puntíku super..Ať je jméno Pane velebeno. Petr Absolon farnost Benešov

Milí poutníčkové,

také bych se s vámi chtěla podělit o své zážitky z pouti. Ani ve snu jsem si nedovedla představit, jak je možné ujít 75-80 km pěšky, spát 2 noci na zemi s velkou skupinou poutníků. Patřím ke starším putujícím. když mi vnuk půjčoval spacák, tak se mě nevěřícně ptal, kam se chystám v polovině října se spacákem. že takovou babičku nezná. Neušla jsem všechny kilometry , protože má služba byla kolem autíčka s občerstvením. Myslela si, že nepůjdu vůbec, jsem slabý chodec. Nakonec mi přišlo velice líto nejít s vámi a nemít možnost sdílet tu krásnou atmosféru. Také zač jsem se přišla modlit a prosit by tímto způsobem bylo laciný. Když jsem vás , kteří ušli celou trasu viděla, jak jste spokojený a nadšený, byla jsem až dojatá. Zpěvy a modlitby  se nesly až k našemu autu a my měli radost, že vás můžeme občerstvit a posílit na těle. Také mě dojímaly osudy lidí, kteří se mi svěřili, zač jdou prosit Pannu Marii. Jsme všichni v rukou Božích a věřím, že naše prosby a modlitby budou vyslyšeny. Díky všem za krásné společenství a celou velkou farní rodinu všech věkových skupin, kterou jsme utvořili. Jarka Svatková. Mladá Vožice 17.10.2017.

Milí poutníci,

pořád se houpu na vlnách „ave, ave, ave, Maria..“ Slunečná obloha mi evokuje v mysli obrázky nádherné krajiny, kterou jsem procházela s úžasnými lidmi. Každý z vás přispěl svou hřivnou ke zdaru a snad i slávě naší pouti. Někdo trpělivě nesl své nemalé bolesti, někdo přijel ze zdaleka, aby nás rozveselil, jiný unesl i nějakou křivdu, která vznikla z nepochopení. A každý pomohl, kde bylo třeba. Ta radost
ze společného díla se nedá popsat!

Mě teď ale v hlavě ťuká, že bylo tolik lepších možností, jak pouť vést, tolik chyb,
a divím se, že jste mě neukamenovali hned po cestě. A tak vás prosím a děkuji
za schovívavost. Byla to první pouť, první zkušenosti…

Jedna chyba je ale neodpustitelná: Místo rozloučení jsme my, co jsme vás hezkými slovy nalákali na pouť, celou cestu snaživě vedli, místo rozloučení jsme nakonec utekli. Je to všechno jinak, ale to už nelze odpárat. Je málo platné, že jsem vás v duchu jednoho po druhém objímala a hlavou se mi míjeli společné chvíle s každým z vás. Vzala jsem si k tomu i seznam, abych na nikoho nezapomněla, bylo nás přeci jen hodně. Co se semlelo? Po mši sv. byla příležitost pozdvihnout z prachu svatohorské pěší poutě i na jiné úrovni. A tak se stalo, že únava ze tří dnů i nadšení z cíle zároveň nám, organizátorům, zatemnila mysl, a pěkně všem najednou. Prosíme vás moc za odpuštění.     

Druhou prosbu vznesl už pan farář Jaroslav před Svatou Horou. Pokud nám odpustíte a budete nás mít i přesto rádi, tak nám pěkně zostra napište, co byste vy viděli po pouti na pouti lépe. Chvály nám nepomohou napravit chyby.

A třetí prosba je o napsání střípků z pouti. Nemáme na mysli popisování pouti, ale krátké konkrétní příhody, postřehy. O co vás obohatily nějaké události, jako třeba společné spaní, jídlo, úvahy o cestičkách, co vám dala cesta vzhůru do kopců, co dolů, jaká přátelství jste navázali a proč. Staly se i věci závažnější, například když do nás najíždělo auto hned za Mladou Vožicí a naši ostří hoši měli plné ruce práce, neměli to jednoduché a zodpovědnost velikou. Napište střípky veselé i vážnější, které nám dovolíte zveřejnit. Z jejich mozaiky se pak pokusíme udělat jeden obraz poutě, obraz namalovaný námi poutníky.

Připravujeme společné setkání na popovídání a promítání, pravděpodobně za 3 týdny v pátek odpoledne/navečeru, dáme vědět na webu i mejly.

 

Za všechny, co vám na Svaté Hoře utekli jako uličníci, Hela Knotková

Milí organizátoři poutě na Svatou Horu,  

děkuji, že jste mi pomohli splnit přání putovat pěšky na Svatou Horu. Navíc jsem poznala lidi, kteří také rádi chodí pěšky. Dosud jsem chodila na poutě v okolí sama nebo v menší skupince, ale způsob této poutě mne mile překvapil. Je to úžasná zkušenost, prožít několik dní v tak přátelském společenství, vzájemně se podporovat, pomáhat si a sdílet stejný cíl. Také mne potěšily vstřícné reakce obyvatel vesnic a vesniček na naše procesí. Chtěla bych všem organizátorům poděkovat, a i když si trochu dokážu představit, co je za přípravou úsilí a stráveného času, jedno jsem si představit nedovedla. Jak je v dnešním provozu složité zajistit bezpečnost pro víc jak 70-ti členou různorodou skupinu při pohybu na silnici. A tak děkuji našim mladým regulovčíkům, kteří vše úspěšně zvládli, zvláště ten hodně nebezpečný přechod hlavní silnice z Příbrami na Strakonice. A také děkuji Helence Knotkové, která tuto trasu naplánovala tak, aby vedla většinou po turistických stezkách. Ještě jednou díky všem, kdo se na této pouti podíleli a těším se na další krásné zážitky.                                                Marie Bendová z Nadějkovska

Moc děkuju za krásné putování, za společenství, které jsem na pouti mohla zažít, za všechny ty, kteří se zasloužili o přípravu poutě.... Putování v tak početné skupině poutníků jsem zažila poprvé. Dříve jsem putovala několikrát v počtu několika málo lidiček, ale nejčastěji sama a nevěděla jsem, co od toho očekávat. Ale myslím, že pouť naprosto předčila veškerá má očekávání a jsem vděčná za to, že ji mohla prožít. Putovat zrovna na Svatou Horu je mi velmi blízké tím, že je to pro mě místo, které mám ve svém srdci a ráda se tam často vracím a je mi tam dobře. Vnímám jako velký dar pro nás poutníky, že jsme mohli tyto dny prožít za tak krásného počasí, radovat se z krásy stvoření v nádherně podzimně zbarvené přírodě....                                        Alena Maňáková, farnost Jistebnice

Omluva poutníkům

Milí poutníci,

S organizováním nejsou spojeny jen úspěchy a vítězství, ale někdy také nezdary a prohry. Za jeden přešlap bych se chtěl omluvit.  Po mši sv. na Sv. Hoře nebyl nikdo schopen říci o odjezdu autobusů. Obecnou informaci měli poutníci i organizátoři, ale vzhledem k tomu, že někteří zůstali po mši sv. na setkání s panem biskupem Pavlem tak nikdo neřekl poutníkům, který autobus kam jede. Jeden autobus v dobré víře přijel až na kopec, aby usnadnil špatně chodícím cestu a nemuseli tak dolů, ale při návratu se někteří poutníci nedověděli přesnou trasu. Druhý autobus se neplánovaně zdržel na objížďce a na přejezdu a přijel skoro s hodinovým zpožděním. Někteří poutníci, kteří přijeli v autobuse č. 1 museli čekat na druhý autobus.  Druhá omluva se týká rychlého spádu událostí na Sv. Hoře a následného spěchu k autobusům takže někteří poutníci měli málo času na prohlídku areálu kostela a ambitů. S tím souvisí i opomenutí rozloučení, které v rodině bývá normou. Za tyto přešlapy se poutníkům dodatečně omlouváme a prosíme za prominutí.                                                                                                    P. Jaroslav a organizátoři