buycheapwholesalejerseys Událo se

                                  S kardinálem Josefem Beranem do vlasti

V březnu letošního roku jsme s P.J.Karasem a dalšími poutníky byli na pouti v Římě a Vatikánu v místech kde žil v exilu, působil a zemřel kardinál Josef Beran. Ubytováni jsme byli v papežské koleji Nepomucenum, kde kardinál J.Beran dne 17.5.1969 zemřel. K umírajícímu přispěchal i sám Svatý Otec Pavel VI., bohužel už českého kardinála nespatřil živého a tak alespoň bratrským políbením prokázal zemřelému lásku a úctu. Dne 22.5.1969 s mimořádnými poctami byl kardinál Josef Beran pohřben papežem Pavlem VI. v místě hrobu papežů ve Vatikánu.

Modlili jsme se u jeho dočasného hrobu v kryptě baziliky sv.Petra a prosili o jeho návrat do vlasti a za jeho svatořečení.

V sobotu dne 21.4.2018 se i klokotští farníky zúčastnili velké historické události v Praze, návratu ostatků kardinála J.Berana, po téměř 50 letech do jeho milované vlasti a jeho pražské katedrály. Krásný a dojemný byl průvod s rakví a ostatky kardinála ze Strahovského kláštera na Hradčanské náměstí. Poté následovala pontifikální bohoslužba v katedrále sv.Víta, Václava a Vojtěcha za velké účasti věřících, biskupů, kněží, řeholníků a řeholnic. Také současný papež František poslal k této události telegram, který na závěr mše svaté přečetl olomoucký arcibiskup. Při průvodu s ostatky kardinála J.Berana do kaple sv.Anežky, místa jeho posledního spočinutí, zaznělo 19 úderů na největší zvon Zikmund. Tyto údery symbolizovaly tři roky prožité v nacistickém koncentračním táboře a šestnáct let života kardinála v internaci komunistickým režimem. 

Na svátek sv.Vojtěcha byly ostatky uloženy do nového sarkofágu, kde je může nyní každý uctít. Kardinál J.Beran silou víry, pokorou a dobrotou byl a je zářným příkladem pro nás. Byl zásadový ve svých postojích, miloval svou vlast, pro ni pracoval a trpěl. Odešel v něm jeden z největších nástupců sv.Vojtěcha, který se bude jistě přimlouvat u Pána za nás, za svůj český  lid. Kéž je i nám dnes velkým vzorem a brzo se dočkáme jeho beatifikace.

 

                                                                                                              Ing.Pavel Vejskrab

                                                                                                         Ing.Pavel Vejskrab

                                         První květnová sobota v Klokotech

Dne 5.5.2018 se v Klokotech, v mariánském měsíci máji, konala první sobota za účasti P.Mgr.Jaroslava Karase, který v současné době působí v Mladé Vožice, kde spravuje šest farností. Promluva O.J.Karase při mši svaté byla zaměřena na Pannu Marii, která ve svém životě dobrovolně řekla na důležité otázky třikrát ano, staň se. Panna Maria je nám velkým vzorem v plnění Boží vůle a vede i nás cestou ke svatosti a do Božího království.

O.J.Karas také hovořil o významné historické události připutování ostatků kardinála J.Berana do své vlasti a jejich uložení do nově zřízeného sarkofágu v pražské katedrále, v kapli sv.Anežky, které se uskutečnilo dne 23.4. na svátek sv.Vojtěcha.

Po mši svaté následovaly mariánských litanie a požehnání. Poté byla diskuse s O.J.Karasem, při které se hovořilo o obnovení tradice pěších poutí na Svatou Horu. Po úspěšném putování v roce 2017 se letošní pouť uskuteční v měsíci květnu, ve dnech 24.-27.5.2018. 

Jako vždy byla příležitost i ke svátosti smíření nebo k duchovnímu rozhovoru s knězi. Pozvání kněží z jiných farností na první soboty v měsíci přináší vždy obohacení naší víry a duchovního života a je hojně navštěvováno věřícími.

http://iltuocuore.com/gather/kurs-au-k-rublyu.html Hlasivo probouzející se farnost.

         V neděli 3.6. 18 se ve farnosti Hlasivo uskutečnila slavnost Božího Těla. Každoročně se tato událost připomíná na začátku června a slaví se ve všech kulturních a civilizovaných zemích světa. V naší zemi byla tato veřejná bohoslužba spojená s průvodem ke čtyřem oltářům v minulosti zrušena a nahrazená jinými průvody. Svazáci a straníci na jiných demonstracích a průvodech provolávali slávu jedné straně.  P roce 89 existují snahy o obnovení této pozvolna mizející tradice někde s menším jinde s větším úspěchem.  Podobně jako se nedá zorganizovat pouť bez poutníků tak nelze připravit slavnost Božího Těla bez účasti farníků. Farnost Hlasivo patří mezi ty menší farnosti je to dáno historicky i geograficky. Slavnost Božího Těla, která se uskutečnila v neděli v kostele P. Marie předčila všechna očekávání. Zcela zaplněný kostel s dalšími desítkami lidí, stojícími před vchodem dával tušit, že se v obci něco děje. Ve slavnostní homilii P. Jaroslav připomněl historii a současnost slavení této velké události a následně se zmínil o hlubokém morálním, kulturním, společenském i politickém úpadku naší země. Špičkou ledovce tohoto úpadku je kontroverzní divadelní hra, která se uskutečnila v Brně s názvem Naše násilí, Vaše Násilí. Na tuto hru dostalo divadlo dotaci, která byla následně po protestech zamítnuta. Jedna scéna zachycuje, jak se herec představující postavu Krista dopouští násilí. Slovní spojení Ježíš a násilí nejen, že neodpovídá věrohodnému biblickému poselství, ale hluboce uráží cítění věřících lidí. Těm nevěřícím je to lhostejné a jelikož je věřících méně tak by se měl právní stát, ve kterém doufám ještě žijeme postarat o nápravu a ochranu náboženské menšiny, kterou tvoří křesťané v naší zemi. V historii církev procházela různými obdobími těmi slavnými i těmi méně slavnými. Vždy v sobě našla morální sílu k mravní obrodě a často to byli duchovní, kněží, kteří se snažili vyburcovat mlčící většinu k větší aktivitě a zapojení do duchovního života farnosti.  Po skončení bohoslužby pokračovala slavnost průvodem ke čtyřem oltářům a žehnáním obci. V čele průvodu kráčeli místní hasiči v uniformách, kteří nesli korouhve s vlajkami. U každého oltáře bylo krátké zastavení a modlitba. Po skončení průvodu se věřící opět sešli v kostele ke slavnostnímu požehnání. Následovalo setkání u oběda, kde měli farníci možnost navázat přátelské rozhovory. Dechovka pod vedením pana Otradovce se také přihlásila ke slovu a obohatila hudbou krásné sluneční odpoledne, na které místní farníci hned tak nezapomenou. Kéž by takovéto slavnosti prohloubili víru lidu v ty hodnoty ze kterých stojí naše civilizace.     P. Jaroslav a farníci Hlasivo

 

VŠEM DOBRÝM LIDEM : ZAPLAŤ PÁN BŮH !

 

http://gosales.co.business/ridicule/kriptovalyuta-dash.html                          za finanční příspěvky a dary pro Ústějovskou kapličku :

 

etherium  -na oltářní obraz přispěli :                                                             do 23.5.2018

watch          paní Hronovská a rodina Bártova z Ústějova                                              

http://investinmytalent.com/symbol/kurs-sar-k-rublyu.html          paní Svatková z Mladé Vožice

         pan Malotín z Radvánova

         Zemanovi z Mladé Vožice

 

 -dvě nové lavice zaplatil MěÚ Mladá Vožice, vyrobila fi Truhlřství – K.Němeček,

                                                                             včetně rámu oltářního obrazu

  -molitan na sedáky lavic věnovala fi Sinfo z Mladé Vožice, ušila paní  Petříková                              

  -obrázky kříž. cesty darovali m. Káškovi, zarámovala fi. Sklenářství- D.Němečková                                                            

  -na zvon do věže kapličky, atd.  zatím přispělo

                                                                                       50 lidí

                                                             

   a to : P. Jaroslav Karas

             P. Jiří Cihelna 

             manželé Počinkovi                   pan Novotný

             paní Dvořáková                       paní Vovesná Jitka z Tábora

             manželé Mrázkovi                   paní Voštová

             manželé Švejdovi                     paní Krejčová

             manželé Zemanovi                   manželé Káškovi

             paní Kumštová                         manželé Marešovi z Noskova

             pan Stiebitz                               paní Dolejší ze Šebířova

             paní Buriánová                         manželé Adámkovi

             paní Pětivlasová                        rodina Švecova a Babiakova

             manželé Kubálovi                     manželé Bílkovi

             paní Zemanová Věra a syn      paní Švecová

             paní Šturzová                            paní Horká

             obec Radvánov- p. Malotín      manželé Jechoutkovi z Janova

             paní Váňová                               paní Stiborová

             paní Smetanová                         rodina Švecova a Babiakova- opět

             paní Slunéčková z Pavlova a paní Slunéčková z Mladé Vožice

             paní Pechková z Pavlova          paní Petráňková

             paní Kostrounová Marie          manželé Otradovcovi

             paní Tomášková                         paní Lojdová z Radvánova

             paní Fajtová                               Hauserovi a Dudovi

             pan Novák                                  paní Antonyová

             paní Kučerová                           Chlumákovi a Kuklovi

             paní Valentová Ivana                paní Maredová

             paní Ripplová

             pan Jeřábek                    VŠEM VELKÉ DÍKY !!!

       Stali jsme se tak členy pomyslného KLUBU MILOVNÍKŮ A OCHRÁNCŮ Ústě-

   jovské kapličky. Ochraňujme tento klenot, aby mohla zůstat nadále trvale otevřena.

   PROSME VROUCNĚ V MODLITBÁCH P.MARII o dobré vztahy kolem

 

 

Kardinál Beran se vrací do vlasti

Téměř padesát let po smrti se dnes vydávají na vytouženou cestu do vlasti tělesné ostatky pražského arcibiskupa  kardinála Josefa Berana (1888–1969). V kryptě Vatikánské baziliky našel místo posledního odpočinutí po čtyřech letech, která strávil ve vynuceném exilu v Římě. Aby se učinilo zadost jeho poslední vůli, vrací se nyní do pražské katedrály.

Proč se tak děje až nyní, po osmnadvaceti letech svobody v naší vlasti? Jak říká velvyslanec Pavel Vošalík, který v těchto dnech končí svou misi v Římě a má velké zásluhy na probíhající repatriaci, po pádu totality byl hrob kardinála Berana v Římě pro Čechy referenčním bodem:

„Najdnou jsme začali do Říma jezdit a měli jsme potřebu hledat historické spojnice mezi naší zemí, Římem a Svatým stolcem. Chtěli jsme demostrovat, že těch čtyřicet let komunismu sice  tyto spojnice přervalo, ale nevymazalo je.“

Hrob kardinála Berana sloužil k obnovení pocitu sounáležitosti, dodává český diplomat. Když před deseti lety přišel do Říma, sám zavedl do protokolu pro návštěvy velvyslanectví pokládání květin u hrobu kardinála Berana. Nicméně postupně rostlo vědomí, že poslední vůle kardinála Berana nebyla naplněna:

„Když se podíváte na jeho projevy, i ve vašem rozhlase, nenajdete téměř ani jeden, kde by se nevyznával z toho, jak se mu stýská, jak by chtěl domů – to zaprvé. A za druhé – i když se to moc neříká – pan kardinál v závěti uvedl také možnost pro případ, kdyby nemohl být pohřben v katedrále. Mohl si klidně napsat, že chce být pohřben ve své titulární bazilice v Římě, jako druhou opci, nebo cokoliv jiného. Ale on si vybral hrob svých rodičů v Plzni. Tedy vidíme opakovanou touhu vrátit se a být pohřben v té zemi, v níž se mu nebylo dopřáno žít plný život.“

Měli bychom se méně věnovat ceremoniálům a více poslouchat, v čem spočívá Beranův odkaz, dodává velvyslanec Vošalík.

„Myslím si, že repatriace ostatků pana kardinála Berana by neměla být ukončením debaty o tom, zda by se měl vrátit nebo neměl, jako spíše začátkem debaty o těch hodnotách, které on představuje a které nám možná v současné době někdy trochu chybí. Nemluvím pouze o hodnotách duchovních, to nechť posoudí povolanější. Myslím si ale, že tu najdeme hodnoty a poselství, která mají oslovit úplně všechny, v naší zemi, bez ohledu na jejich vztah k církvi nebo k víře. Kardinál Beran představuje hodnoty, které by bylo hezké, kdybychom mohly označit za obecně sdílené v naší společnosti.“

Říká český velvyslanec, Pavel Vošalík, pro kterého je repatriace ostatků kardinála Berana poslední událostí jeho mise při Svatém stolci.

 

Obřad translace v kryptě Vatikánské baziliky

Obřadu slavnostní translace ostatků kardinála Berana předsedal v kryptě Vatikánské baziliky, v prostoru před hrobem sv. Petra, papežský vikář pro Vatikánský stát, kardinál Angelo Comastri, za asistence dalších dvou kardinálů Jozefa Tomka a Giovanniho Battisty Re. Mezi přítomnými musíme v první řadě zmínit velvyslance Pavla Vošalíka, který se velkou měrou o tento historický okamžik zasloužil. Českou církev zastupovali biskupové Jan Vokál, Tomáš Holub a nedávno jmenovaný pražský pomocný biskup Zdenek Wasserbauer. Římskou komunitu reprezentovali kněží a bohoslovci z Nepomucena v čele s rektorem P. Petrem Šikulou. Kardinál Comastri ve své promluvě připomněl především svědectví italských kněží, kteří s Josefem Beranem žili v baráku č. 24 v Dachau a kteří svorně dosvědčili jeho vnitřní pokoj a nehasnoucí úsměv, na nějž se nezapomíná.
Obřad, jímž se Vatikánská bazilika loučila s kardinálem Beranem, po modlitbě jednoho tajemství růžence a litaniích k P. Marii zakončila modlitba ke sv. Petru. Shromáždění se obracelo k učedníku, na němž Kristus založil církev a který „rovněž opustil Galileu a přišel do Říma“ hlásat všem lidem Ježíšovo slovo: Přimlouvej se za nás, abychom byli odvážnými misionáři evangelia, abychom přinášeli naději v beznadějné prázdnotě moderní společnosti. Závěrečná invokace vzývala Petra, který právě „na tomto místě prošel kalvárií ukřižování“, a všechny „svaté papeže a mučedníky, kteří učinili z Říma zemi požehnanou“ o přímluvu za papeže, aby byl majákem pravdy a v lásce předsedal jedné, svaté, katolické a apoštolské církvi.

Převoz ostatků do Prahy

Rakev s ostatky pražského arcibiskupa doprovází vládní delegace vedená ministrem kultury Iljou Šmídem (nahradil na poslední chvíli ministra zahraničí Martina Stropnického, který byl neočekávaně hospitalizován). Poslední pozemská pouť kardinála Berana vedla nejprve do papežské koleje Nepomucenum, kde trávil poslední léta života. Slavnostní liturgii v tamní kapli předsedal kardinál Tomko, který je jedním z nemnoha žijících pamětníků Beranova římského exilu.

Zítra budou ostatky kardinála Berana z římského letiště Ciampino přepraveny vojenským speciálem na pražské  letiště do Kbel. Po dosednutí letadla se po celé zemi rozezní zvony všech kostelů. Ostatky pak budou převezeny do kostela sv. Vojtěcha v arcibiskupském semináři, kde byl Josef Beran rektorem a kde jej také zatklo gestapo. Dále poputují relikvie do strahovské baziliky Panny Marie, kde se bude slavit vigilie ze svátku sv. Vojtěcha, a kde zůstanou přes noc. V sobotu 21. dubna ráno vyjde v deset hodin procesí směřující do katedrály, kde začne v 11 hodin mše svatá ke cti sv. Vojtěcha. Po skončení liturgie bude rakev s ostatky kardinála Berana vystavena veřejné úctě až do pondělí 23. dubna. Po večerní bohoslužbě (od 18 hod.) na svátek sv. Vojtěcha bude rakev uložena v novém sarkofágu v kapli sv. Anežky.

 

Kardinál Beran, neústupný obránce svobody a exulant z poslušnosti

Pražský arcibiskup kardinál Josef Beran prošel koncentračními tábory v Terezíně a Dachau. Po komunistickém převratu se stal záhy režimu nepohodlný, kvůli své statečné obhajobě svobody a nezávislosti církve. Byl proto donucen nejprve k domácímu vězení a posléze ke 14 letům internace pod trvalým dohledem tajné policie. V roce 1961 papež Jan XXIII. napsal vězněnému arcibiskupovi k 50. výročí kněžství slova, která ač nemohla být doručena, znějí výmluvně: „Nechť tě sílí vědomí, žes jednal správně. Do nynější situace tě nepřivedl žádný přečin, nýbrž tvoje statečnost. Nebude nadarmo a bez užitku nečinnost a utrpení, k němuž tě donutili, nespravedlnost, kterou trpíš, nezasloužený trest, který na tebe uvalili (…).“ Dopis se tehdy vrátil do Říma s označením „nedoručitelné“ (list datovaný 30. května 1961 otiskl deník L´Osservatore Romano 6. července).

V roce 1965 dovolil režim Beranovi vycestovat do Říma, kde měl převzít z rukou papeže Pavla VI. odznaky kardinálské hodnosti. Až nedlouho před odletem se od mons. Agostina Casaroliho (tehdejšího podsekretáře vatikánské Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti, odpovídající ministerstvu zahraničí) dozvěděl, že jde o cestu, z níž není návratu, o vynucený exil.  Po ujištění o souhlasu Svatého otce přijal odchod z poslušnosti, jako oběť pro dobro své arcidiecéze, s nadějí, že vatikánská diplomacie se s režimem domluví na přijatelném administrátorovi, který vystřídá kolaborujícího generálního vikáře.

Poslední čtyři léta svého života prožil v Papežské koleji Nepomucenum. Hojně se angažoval ve službě českým krajanům v Itálii i v dalších zemích, jeho kazatelnou se stal Vatikánský rozhlas, odkud mohl adresovat své sváteční promluvy také do své vlasti. Účastnil se rovněž závěrečného zasedání prací II. vatikánského koncilu. V bazilice sv. Petra přednesl před koncilními otci příspěvek o svobodě svědomí a náboženství. Požadoval jejich bezvýhradné dodržování, neboť opak vede ke lži, přetvářce a nemorálnímu jednání. Na příkladu své vlasti pak neváhal konstatovat, že křivdy minulosti na svobodě svědomí se obracejí proti církvi až do dnešních dnů. Díky vystoupení kardinála Berana nebyly do konečného znění Deklarace o náboženské svobodě zaneseny pozměňující návrhy, které prosazovaly kompromisní a uhlazenější formulace.

Do dějin vstoupil také projev kardinála Berana po upálení Jana Palacha, kterým se na vlnách Vatikánského rozhlasu obrátil k národu 25. ledna 1969. „Skláním se před jejich hrdinstvím, i když nemohu schválit jejich zoufalý čin. Zabít se není nikdy lidské. To ať nikdo neopakuje. Zato však ať mají všichni před očima velký ideál, pro který oni obětovali svůj mladý život.“ – zaznělo ústy tehdy již nemocí vysíleného kardinála Berana v textu, za kterým stál osobně papež Pavel VI.

Když 17. května 1969 kardinál Beran umíral, papež Montini se vydal k jeho lůžku. Dorazil do Nepomucena právě ve chvíli, kdy odešel na věčnost. „I kvůli němu se modlím za tu krásnou zemi, která se jmenuje Československo,“ řekl tehdy papež. Označil Berana za „pilíř víry“ a velkou osobnost své doby. A dodal: „Jsem šťasten, že jsem mu mohl být nablízku“. Poté, co komunistický režim odmítl svolit k převozu Beranových tělesných ostatků do Čech, jak si to přál, nabídl Pavel VI. za místo jeho posledního odpočinku jednu z význačných kaplí v kryptě baziliky sv. Petra.

Pohřební obřady kardinála Berana proběhly 22. května ve Vatikánské bazilice, v pravém rameni křížení před oltářem sv. Procesa a Martiniána. Na obřad posledního rozloučení sestoupil do baziliky papež Pavel VI. – „na znamení své velké úcty a lásky k našemu kardinálu, který zemřel daleko od své diecéze a od své vlasti a jehož život byl provázen mimořádnými zkouškami a protivenstvími, která kardinál Beran snášel s nezdolnou křesťanskou statečností a odevzdaností,“ napsal vatikánský deník L´Osservatore Romano.

 

Kaple P. Marie zraněné na tváři, v níž téměř padesát let odpočívalo tělo kardinála Berana

Tělo kardinála Berana bylo uloženo v nejstarší z kaplí ve svatopetrském podzemí. Nese zvláštní zasvěcení Madonna della Bocciata, tj. P. Maria uhozená kamenem nebo hrací koulí, podle fragmentu fresky na hlavním oltáři (datované do konce 13 stol. a připisované okruhu Pietra Cavalliniho. Zobrazení Panny Marie s Ježíškem zdobilo původně portikus staré konstantinovské baziliky. Freska by nejspíš zanikla s mnoha dalšími pamětihodnostmi staré baziliky, kdyby ji v roce 1440 neproslavila zázračná událost. Jakýsi opilý voják, rozmrzelý kvůli prohraným penězům, po ní prý hodil kamenem či hrací koulí, načež z tváře Madony splynulo na dlažbu několik kapek krve. Zázračný obraz se tak nakonec dostal do vatikánské krypty a těšil se nadále velké úctě věřících.

Prostý sarkofág, v němž bylo z vůle Pavla VI. uloženo tělo kardinála Berana, byl umístěn při levé stěně kaple hned při vstupu. Nástěnná výzdoba s iluzivním purpurovým baldachýnem se však vztahuje ke starší situaci. Po tři staletí (až do roku 1949) stála na tomto místě mramorová socha sv. Petra žehnajícího z biskupské katedry. Tato pozoruhodná socha, kdysi umístěná v portiku staré baziliky, pochází z 2. století a je římskou kopií řecké předlohy sedícího filozofa, k němuž Arnolfo di Cambio připojil novou hlavu, svitek v levé ruce změnil na klíč a pravici pozměnil v žehnající gesto. Dnes ji najdeme v nice po pravé straně při vstupu do podzemí.

 

Kardinál Beran byl tedy ve Vatikánu pohřben v kapli P. Marie zraněné na tváři a pod purpurovým baldachýnem, jaký náleží mučedníkům.

 

Věčné město

     Ve dnech 3. – 8. 3. 2018 navštívila naše skupinka poutníků pod vedením otce Jaroslava Karase Řím. Letadlo nás bezpečně (až na mírné turbulence) přeneslo na římské letiště Fiumicino, čímž jsme se ocitli v pravé jarní atmosféře. Potěšily nás kvetoucí stromy a keře, exotické palmy i dozrávající pomeranče, mandarinky a citrony.

     Pouť byla zaměřena hlavně duchovně, takže jsme viděli ty nejkrásnější a největší římské baziliky

  • chrám sv. Petra, Lateránskou baziliku, baziliku sv. Pavla za hradbami, baziliku sv. Kříže Jeruzalémského, baziliku Panny Marie Sněžné, Svaté schody. Nacházeli jsme, nebo spíš záměrně vyhledávali, české stopy v těchto chrámech – hrob kardinála Berana, kapli sv. Václava, jméno kardinála M. Vlka v bazilice sv. Kříže Jeruzalémského.

     Dvakrát jsme dokonce viděli papeže Františka – v neděli na Svatopetrském náměstí při požehnání a ve středu 7. 3. v aule sv. Pavla při papežské audienci (mezi téměř devíti tisíci poutníky se naše malá skupina třinácti lidí neztratila, díky české vlajce jste nás mohli zahlédnout v přímém přenosu televize Noe).

     Mezi úžasné zážitky patřila také prohlídka Vatikánských muzeí se Sixtinskou kaplí nebo výstup na kopuli chrámu svatého Petra.

     Přestože nám počasí moc nepřálo (bez deštníků a pláštěnek jsme se neobešli), nenechali jsme si ujít ani Koloseum, Forum Romanum, Španělské schody, Fontánu di Trevi, Pantheon, Andělský hrad, památník Viktora Emanuela II. a další oblíbené turistické destinace.

     Poslední den našeho pobytu v Římě se na nás dokonce usmálo slunce. Co víc si přát? Snad jen trochu adrenalinu. Ten nám měrou vrchovatou poskytli zaměstnanci letiště, kteří se rozhodli zrovna v den našeho odletu stávkovat. Zřejmě chtěli, abychom měli dost času prohlédnout si jejich obchůdky a utratit poslední eura.

     Nakonec všechno dobře dopadlo a my jsme s několikahodinovým zpožděním nastoupili do letadla a z výšky pozorovali tisíce světýlek vzdalujícího se Věčného města.
Arrivederci , Roma!                                                                                                                                              J. Bělíčková

                                    

 

VŠEM DOBRÝM LIDEM : ZAPLAŤ PÁN BŮH !

 

  za finanční příspěvky a dary pro Ústějovskou kapličku :

 

 na oltářní obraz přispěli : do 21.2.2018

paní Hronovská a rodina Bártova z Ústějova                                              

paní Svatková z Mladé Vožice

pan Malotín z Radvánova

Zemanovi z Mladé Vožice

 

 -dvě nové lavice zaplatil MěÚ Mladá Vožice, vyrobila ( na 2.

ještě pracuje ) fi Truhlářství, pan Němeček z Mladé Vožice

 

 -molitan na sedáky lavic věnovala fi Sinfo z Mladé Vožice, ušila paní Petříková  ze Zátiší

  -na další věci do interiéru kapličky, na kterých se stále pracuje ( 14 obrázků křížové cesty, zvon do věžičky, kamenná kropenka 

event. nový oltářní stůl ), přispělo zatím 31 lidí a to :

P. Jaroslav Karas

P. Jiří Cihelna 

manželé Počinkovi                  

pan Novotný

paní Dvořáková                      

paní Vovesná Jitka z Tábora

manželé Mrázkovi                 

paní Voštová

manželé Švejdovi

manželé Zemanovi

paní Kumštová

pan Stiebitz

paní Buriánová

paní Pětivlasová

manželé Kubálovi

paní Zemanová Věra a syn

paní Šturzová

obyvatelé Radvánova – pan Malotín

paní Váňová

paní Smetanová

paní Slunéčková z Pavlova a paní Slunéčková z Mladé Vožice

paní Pechková z Pavlova

paní Kostrounová Marie

paní Tomášková

paní Fajtová

pan Novák

paní Kučerová

paní Valentová Ivana

paní Ripplová

pan Jeřábek                 

  VŠEM VELKÉ DÍKY !!!

Stali jsme se tak členy pomyslného KLUBU MILOVNÍKŮ A OCHRÁNCŮ Ústějovské kapličky. Ochraňujme tento klenot, aby mohla zůstat nadále trvale otevřena.

 PROSME VROUCNĚ V MODLITBÁCH P. MARII o dobré vztahy kolem nás.

 MLB Jerseys China