1. Pozdrav ze Svaté Země 9.10.18  Přejeme pěkný večer a máváme na pozdrav do České republiky ze Svaté Země. Zvlášť do českobudějovické diecéze a farností na Mladovožicku. Po hladkém čtyřhodinovém letu jsme měkce přistáli na letišti v Tel Avivu. Tam na nás čekaly dva autobusy s průvodcem, které nás dovezly po hlavní silnici č.1 z Tel Avivu přes Jeruzalém do Betléma. Po vydatné večeři jsme se ubytovali v hotelu s názvem Paradiso – ráj. Náš hotel je situovaný v palestinské části města, který je na první pohled odlišný od části obývané židy. Historie státu Izrael se začíná realizovat po II. světové válce, kdy díky světovým mocnostem podařilo vytvořit stát Izrael. Původně mělo jít o dva samostatné státy židovský a palestinský. Toto rozdělení se nelíbilo židům a jednostranně vyhlásili nezávislost. Odpor okolních států  vedl k šestidenní válce, ve které židé díky organizovanosti a podpoře zbrojního průmyslu  Sovětského svazu a tehdejšího Československa zahnali nepřátele a ovládli větší část území  než jim původně náležela. Těšíme se na následující dny kdy nás čeká prohlídka a duchovní program na významných místech, která jsou spojena s dějinami spásy. Pamatujeme na naše farnosti a občany Mladovožicka s přáním, aby se nám společně dobře žilo. P. Jaroslav s poutníky
  2. Pozdrav ze Svaté Země 10.10. 18. Poutníci ze Svaté Země zdraví znovu farnosti na Mladovožicku. Dnešní druhý den naší diecézní poutě byl ve znamení prohlídky města Betléma kostela sv. Kateřiny Alexandrijské, Baziliky Narození Páně a Mléčné jeskyně. Den jsme zahájili po snídani v hotelu Paradiso modlitbou v autobuse, který nás dovezl k Bazilice Narození Páně. Ta leží v blízkosti kostela sv. Kateřiny. Po krátké prohlídce jsme slavili mši sv. ze slavnosti Narození Páně což je vánoční formulář. V tomto netradičním místě a teplém počasí 30 stupňů jsme si zazpívali vánoční koledy a vyslechli vánoční evangelium. Hlavním celebrantem liturgie byl biskup Vlastimil Kročil. V promluvě zdůraznil smysl a význam místa narození Páně. Po skončení bohoslužby jsme pokračovali prohlídkou baziliky Narození Páně. Ve frontě jsme museli čekat téměř dvě hodiny vzhledem k mnoha poutníkům ze všech částí světa. Ale čekání se vyplatilo. Do baziliky vede záměrně velmi nízký vchod, který vyžaduje skutečné sklonění každého poutníka a zároveň ve středověku zabraňovalo jízdu do baziliky na koních a tím i zneuctění chrámu. Vlastní místo narození tvoří nízký obloukový kamenný prostor v jehož okolí stále svítí světla protože Kristus je světlem světa. V podlaze místa narození je velká dobře viditelná Davidova hvězda připomínka rodu Davidova, ze kterého se narodil Ježíš Kristus.  Po skončení prohlídky jsme sestoupili do mléčné jeskyně, kde je  u vchodu pověšen obraz svaté rodiny. Podle tradice se na útěku z Betléma do Egypta sv. rodina zastavila právě zde, aby P. Maria nakojila malého Ježíška. Toto místo je mimořádné také tím, že na přímluvu P. Marie došlo k narození mnoha dětí, přestože lékařská věda tvrdila opak. Děkovné tabulky se svědectvím o narození dětí jsou toho němým důkazem. Posledním místem, které jsme navštívili bylo pole pastýřů. Z vyvýšeného místa jsme mohli sledovat protější kopec, kde malý chlapec David pásl ovce a kde byl také vyvolen a pomazán na krále. Před nádherným přírodním panoramatem jsme si udělali duchovní zastávku s četbou evangelia a krátkou modlitbou. Na těchto místech probíhají archeologické vykopávky. Řada nalezených artefaktů dokazuje prehistorii tohoto vzácného místa.  Město Betlém je velké město s úzkými silnicemi ležící na zvlněném pohoří. Je rozděleno na dvě části arabskou a židovskou. Náš hotel se nachází v arabské části města a během našeho pobytu vnímáme starostlivost hostitelů. Dnes odpoledne se dvě poutnic zastavili v krámku, kde neprodávali žádné jídlo. Když se to prodavač dověděl oznámil, že to není žádný problém a pro jídlo došel. Tímto skutkem udělal našim poutníkům radost. Zdraví P. Jaroslav s poutníky
  3. Pozdrav ze Svaté Země. 11.10. 18 Dnešní den jsme zahájili po snídani výjezdem našeho najatého autobusu z arabské části města Betléma do části židovské, která je oddělena vysokou betonovou zdí. Je to pozůstatek na rozdělení města Betléma. Naše cesta vedla do hlavního města Jeruzaléma. Prvním cílem byla olivová hora. Zde jsme si připomněli evangelium o slavnostním vstupu Ježíše do Jerualéma, které se čte o velikonocích. Olivová hora se nachází na protějším kopci Jeruzaléma to znamená, že obráceným směrem z olivové hory je úchvatný panoramatický pohled na skalnatý vrchol, na kterém se nacházel historicky Jeruzalémský chrám. Po jeho zničení římany a následným střídání různých epoch a vládců se zmocnili posvátného vrchu muslimové a dnes se zde nachází mešita Al Aksá (na konci světa) myšleno od posvátného muslimského města Mekky. V blízkosti této mešity se nachází druhá mešita s nápadně zlatou kruhovou věží. Při její stavbě bylo spotřebováno 80kg zlata. Po prohlídce kostela Pán zaplakal (Dominus flevit) jsme pokračovali  v sestupu úzkými asfaltovými uličkami až ke chrámu národů. Zde se nachází klášter a na zdech fasády jsou upevněny tabulky s modlitbou ve v140 jazycích světa. Nalezli jsme také  modlitbu Otče náš v českém jazyce. Odtud jsme pokračovali až k  arménskému chrámu kde se nachází hrob P. Marie. Naše víra nám připomíná, že tělo P. Marie bylo vzato s tělem i duší do nebe. Historie nám opět praví, že když byl  po nějaké době otevřen hrob kde spočinulo tělo Matky Boží s úžasem a překvapením místo ostatků zde nalezli květiny vydávající líbeznou vůni. Po skončení prohlídky jsme vystoupali až do olivové zahrady kde jsme slavili mši sv. Zde jsme obdivovali olivový háj, kde se nachází prastaré olivy. Někteří badatelé soudí, že pamatují časy před narozením Krista. Naše pouť pokračovala přejezdem našeho autobusu až ke zdi nářků. Zde jsme museli projít kontrolou. Před zdí nářků jsme se mohli na chvíli připojit k modlitbám židů, kteří si zde připomínají slávu jeruzalémského chrámu. Na zpáteční cestě jsme se v autobuse zaposlouchali do  písní židovského národa včetně hymny, která nese až nápadný rukopis našeho hudebního skladatele Bedřicha Smetany. (Vltava). Na závěr jsme poděkovali modlitbou za prožitý den a po výborné večeři jsme ještě stihli noční procházku osvětleným Betlémem. Těšíme se na další den P. Jaroslav a poutníci
  1. Pozdrav ze Svaté Země 12.10. 18 Dnes večer opět posílají poutníci ze Svaté Země pozdrav na Mladovožicko. Dnešní den jsme zahájili hned ráno přesunem z hotelu v Betlémě směrem na dálnici č. 1 do Jeruzaléma. Odtud jsme pokračovali západním směrem přes část, kterou kontroluje Jordánsko. Cesta nás vedla poměrně velkým klesáním během několika hodin jsme  překonali rozdíl 1200m. Cesta od Jeruzaléma vedla pouští a polopouští. Během ní bylo v příjemně klimatizovaném autobuse příjemně kolem 20 stupňů zatímco venku o deset stupňů víc.  Poté, co jsme v dálce uviděli Mrtvé moře jsme se stočili na sever a údolím okolo řeky Jordán jsme pokračovali až kTiberiadskému jezeru, které je největším v Izraeli. Na délku má 21 km a šířka 12 km. Místní ho nazývají harfou, protože svým tvarem připomíná tento nástroj. V jezeru je zakázáno koupání protože voda z jezera se určena jako pitná pro celý region. V poledne jsme zastavili v jedné z restaurací na místní specialitu „Rybu sv. Petra“ název je odkazem na apoštola Petra, který byl povoláním rybář.  Po obědě jsme opět nastoupili do našeho autobusu a pokračovali jsme až ke kostelu, který nese jméno „Primát apoštola Petra“. Připomíná nám biblickou událost ustanovení Petra za prvního mezi apoštoly. V blízkosti kostela, který se nachází na břehu genezaretského jezera jsou venkovní altány pro skupiny poutníků, kteří zde mohou slavit současně několik bohoslužeb najednou, aniž by se navzájem rušili. Po mši sv. jsme pokračovali až k nedávno objevenému biblickému městu Kafarnaum, které se výslovně v bibli několikrát jmenuje. Zde na začátku 20. Století došlo k významným objevům z doby Ježíše Krista. Jedním z odpočinkových částí našeho programu byla  projíždka  lodí na jezeře. Příjemná plavba trvala asi hodinu. Na začátku jsme si zazpívali českou hymnu a připomněli si biblickou událost utišení bouře na moři. Pak služba na lodi pozvala k tanci a zpěvu poutníky. Na závěr plavby jsme dostali malý dárek ve formě certifikátu o plavbě na genezaretském jezeře. Po skončení jsme se přesunuli do místního hotelu, kde budeme následující dny. Jsme rádi, že zde můžeme být a připomínat si důležité události z křesťanských dějin. Zdraví P. Jaroslav a poutníci
  2. Pozdrav ze Svaté Země 13.10. 18. Ráno jsme se probudili do krásného dne plného slunce a tepla. V Izraeli se to říká přesně naopak než u nás. Krásné počasí se zde nazývá pokud je pod mrakem a chladno. Většinu roku je zde slunečno a jasno. Z našeho pokoje, který se nachází v městě Tiberias je překrásný výhled na tiberiadské jezero. V jeho okolí se odehrávaly ty nejdůležitější události v životě pána Ježíše. Po snídani jsme vyjeli opět v klimatizovaném autobusu směrem k jezeru. Po několika kilometrech jsme odbočili do hor až k hoře Blahoslavenství, kde Pán Ježíš vyhlásil progam pro všechny národy. Začíná vždy slovem Blahoslavení (chudí, trpící, plačící, pronásledovaní).. V tomto programu je veliká útěcha a naděje především pro lidi, kteří byli v Ježíšových časech a jsou i dnes na okraji lidské společnosti. Výstižně je to vyjádřeno v jednom příběhu. Jeden muž spadl do studny. Přišel k němu Budhista a začal přemýšlet o lidské bídě, podobně i žid mu vysvětlil, že si za pád může sám a vyhnul se mu. Když přišel Ježíš byl dojat soucitem vlezl do studny a zachránil ho. Bazilika Blahoslavenství leží v pohoří a je zde nádherný výhled na celé jezero.  Po skončení prohlídky nás opět převezl autobus do kostela Zvěstování P. Marii. Jedná se o největší kostel, který je zasvěcen Matce Boží. Na hlavním oltáři je napsáno „Hic verbum caro factum est - zde se Slovo stalo Tělem“. Těmito slovy je vyjádřeno místo kde anděl Gabriel navštívil P. Marii a oznámil jí nazození Božského dítěte. V přilehlém komplexu jsou obrazy P. Marie z mnoha různých národů včetně Česka a Slovenska. Od tohoto kostela je jen pár kroků ke kostelu sv. Josefa, který leží také na původních základech rodinného domu.  V jisté nadsázce je možné říci, že Josef to neměl do domu Marie daleko. V tomto kostele je oltář včetně několika soch, který darovali zbožní moravští poutníci. Na naší pouti jsme pokračovali zastávkou v Káně Galilejské, kde Ježí proměnil vodu ve víno a tak pomohl svatebčanům. Vedle kostela se nachází jakási hodovní síň, která slouží různým skupinám k obnově manželských slibů a požehnání. Kolem 15 manželských párů obnovilo tento slib. Poslední zastávkou na naší cestě byla návštěva hory Tábor. Shodou okolností jsem měl pro poutníky promluvu. V úvodu jsem měl reminiscenci na náš kraj, který má vztah ke Svaté Zemi. Ve farnosti Votice je františkánský klášter, odkud se v 18. století vypravila skupinka mnichů do Svaté Země, aby přinesla nákresy Božího hrobu. Tato cesta skončila po 3 letech a podle plánů, které řeholníci přinesli se postavila přesná kopie Božího hrobu, která se nachází na hřbitově ve Voticích. Při různých příležitostech tam bývá slavena mše sv. Druhým místem, které má vztah ke Svaté Zemi je město Tábor, které bylo pojmenováno po hoře Tábor, na které jsme dnes byli fyzicky přítomni. V promluvě, která byla připomínkou Proměnění Páně na Hoře Tábor jsem se dotknul i postavy Kardinála Josefa Berana a spolu s poutníky jsme se na závěr pomodlili modlitbu, kterou znají naši věřící. Z hory Tábor nás následně dopravili dolů k autobusům asi 15 místné mikrobusy. Hora se zvedá do výšky 575 metrů a místy jsou v obou směrech velké zatáčky. Velké autobusy by to nedokázali zdolat. Po nastoupení do našich autobusů jsme udělali jakési velké písmeno U. Obkroužili jsme  genezaretské jezero a vrátili jsme se na místo do našeho hotelu. Den jsme zakončili plni vděčnosti modlitbou za všechno krásné a milé co jsme dnes mohli prožít. Zdravíme na Mladovožicko do našich farností P. Jaroslav a poutníci
  3.  Pozdrav ze Svaté země 14.10.18  I dnes posíláme pozdrav farnostem na Mladovožicko. Dnešní den je neděle a my jsme zahájili naší pouť ve městě Tibberias. Po snídani jsme nastoupili do našeho autobusu a jeli jsme směrem na Jeruzalém. Na poloviční cestě jsme sjeli z dálnice a pokračovali jsme několik kilometrů kolem zóny, která není dodnes odminovaná. Je to pozůstatek na nepřátelství ze strany Jordánska, které toto území dočasně okupovalo a v některých oblastech jsou ještě miny. Tato místa jsou ohraničená a turistům vstup zakázán. Zastavili jsme na parkovišti a po několika stovkách metrech jsme došli až k řece Jordán. V jednom místě se dá vstoupit přímo do řeky. Cestovní agentura nabízí za několik dolarů plášť s výšivkou ve kterém je možné vstoupit do řeky a obnovit křest. Toto místo je podle tradice místem přijetí křtu Krista od Jana Křtitele a přitahuje stovky poutníků.  Nedaleko odtud je vkusná venkovní kaple, kde se jednotlivé skupiny střídají na mši svatou. Nedělní liturgii jsme slavili tedy na tomto posvátném místě. Po jejím skončení jsme pokračovali do jedné z místních restaurací na oběd. Díky formě švédských stolů jsme se poměrně rychle najedli a naše cesta vedla až k mrtvému moři, které propojuje s genezaretským jezerem řeka Jordán. Vzhledem k tomu, že se využívá voda z Jordánu na závlahový systém se jí do mrtvého moře příliš nedostane a průběžně již několik let hladina v mrtvém jezeře klesá. Odpoledne jsme prožili koupelí v tomto jezeře, které díky vysoké hladině soli je skutečně mrtvé. Sůl a přírodní minerály jsou však zdrojem regenerace a z přírodního bahna se vyrábí celá řada kosmetických výrobků, které jsou k dispozici za přijatelné ceny. Doporučuje se být 20 minut ve vodě a poté vyjít z jezera případně se potřít bahnem a po 20 minutách se omýt a celou proceduru opakovat. Voda v mrtvém jezeře je skutečně velmi agresivní a může vážně poškodit polykací systém člověka. V této vodě se také nedá plavat. Díky vysoké koncentraci soli nadnáší tělo tak, že se může volně nadnášet a nemusí dělat žádné pohyby. Po skončení koupele jsme opět pokračovali směrem na Jezuzalém. V krátké době jsme museli překonat více než 1000 metrů. Mrtvé moře leží totiž v záporné výšce téměř -300 p. hladinou středozemního moře. Na cest jsme udělali ještě jednu krátkou zastávku do pouště. Vystoupili jsme z autobusu a po několika minutách jsme spatřili skutečnou poušť dunami s navátým pískem. Přítomnost turistů neušla místním beduínům a za malou chvilku se okolo nás objevili chlapci na oslíku s malým oslátkem a nabízeli k prodeji šály a drobné přívěsky. V poušti dodnes žijí ve velmi chudých podmínkách beduíni, kteří se starají o obce a kozy. Příležitostně si vydělávají prodejem drobných věcí turistům nebo svezením na velbloudu. Tato ušlechtilá a krásná zvířata jsou ozdobou celého orientu a jsou nedílnými společníky a průvodci karavan. Stejně jako v Ježíšových dobách i dnes putují karavany beduínů z místa na místo a hledají pro svá stáda vhodnou pastvu. Přes dva Czechpointy jsme se šťastně vrátili do Betléma. Tentokrát nocujeme v Grandhotelu. Těšíme se na zítřejší den kdy půjdeme po stopách Ježíše Krista a navštívíme starý Jeruzalém. P. Jaroslav a poutníci.
  4. Pozdrav ze Svaté země 15.10. 18  Dnešní předposlední den ve Svaté zemi jsme začali opět po velmi dobré snídani výjezdem z betlémského Grand Hotelu do Jeruzaléma. Po příjezdu na parkoviště jsme pokračovali úzkými kamennými uličkami, které byly přeplněny prodavači zboží. Ti se při pohledu na poutníky mohli přetrhnou v nabízení zboží. Někteří používali i česká slova. Dnešní den jsme měli vyhrazený na závěr  Ježíšovi cesty – na křížovou cestu, kterou jsme fakticky procházeli jako on před dvěma tisíci lety. Křížová cesta začíná prvním zastavením tedy odsouzením Ježíše a  postupně nás přivádí až na Golgotu a k Ježíšovu hrobu. Jednotlivá zastavení procházejí přímo úzkými jeruzalémskými uličkami kde může projet v jednom směru jedno auto. Jedno zastavení prochází vede přes obchod a znovu na ulici. Obchodníci jsou na poutníky zvyklí i když poutníci nesou kříž.  Jednou z úchvatných staveb  je kostel, který se nachází na místě kde byl vsazen Kristův kříž na Golgotě. Poutníci se musí obrnit trpělivostí protože dvou hodinové fronty k uctění tohoto místa nejsou výjimkou. Vzhledem k mojí premiéře ve Svaté Zemi jsem si nemohl tuto možnost nechat uniknout. Místo zasazení kříže do Božího hrobu jsem uctil políbením a krátkou modlitbou za všechny naše farnosti ty živější i ty pomalu umírající… Hned po skončení této pobožnosti jsme pokračovali k uctění Božího hrobu, který se nachází několik desítek metrů od Golgoty. I tady bylo hodně poutníků, ale vše jsme zvládli rychle. Skutečnost, že Kristus trpěl celý den není nic ve srovnání s našimi obtížemi. Pak nás čekal krátký odpočinek a návštěva hrobu krále Davida. Tento panovník patří k nejvýznamnějším židovským králům a díky němu se postavil Jeruzalémský chrám.  Před mší sv. ve Večeřadle jsme stihli ještě navštívit kostel kde byl Kristus vězněn. Viděli jsme schody po kretých ho vojáci vedli i vězení kde byl stráží hlídán. Večeřadlo se nachází nedaleko a je místem, kde Ježíš slavil Poslední večeři se svými učedníky. Připomněli jsme si svátost kněžství a eucharistie. Večer jsme se plni radosti a pokoje s díkem za krásný slunečný den  vrátili do našeho Grand Hotelu na poslední noc. Zítra nás čeká návštěva Betánie kde Ježíš vzkřísil Lazara a potom odjezd na letiště dá-li Pán večer budeme v Praze na Letišti a noc budeme trávit doma v české republice. Děkujeme za krásný pobyt plný duchovních zážitků.
  5. Pozdrav ze Svaté Země 16.10. 18 poutníci zdraví ještě jednou farnosti na Mladovožicku tentokrát z letiště v Tel Avivu ve 14.30. Ráno jsme se rozloučili bohatou snídaní  v našem Grandhotelu  a nasedli jsme do autobusu, který řídil řidič Mohamad mluvící plynně třemi jazyky. Naše cesta vedla do Ein Karem místa narození sv. Jana Křtitele. A kostela Navštívení P. Marie. Na parkovišti jsme vystoupili a navštívili kostel, který připomíná narození předchůdce Páně sv. Jana Křitele. Po krátké prohlídce jsme prošli údolím až ke kostelu, který připomíná setkání sv. P. Marie se sv. Alžbětou. Písmo sv. uvádí, že Maria se vydala z Nazareta do Ein Karem je to přibližně 180 kilometrů. Důvod proč podnikla tak dlouhou cestu je opět odhale v Písmu. Maria šla navštívit svojí příbuznou proto, aby se s ní podělila o radost, kterou se dozvěděla od anděla Gabriela a současně chtěla vidět svojí příbuznou, která očekávala rovněž narození děťátka. Po cestě jsme míjeli památník na židovský holocaust Šoa Had Vašem. Na jednom z kopců je vysunut dobytčí vagón přesně takový jakým byli židé odváženi do koncentračních táborů. Na zpáteční cestě na letiště jsme ještě zastavili v Betánii kde žili Maria a Marta s jejich bratrem Lazarem. Ten onemocněl a zemřel. Když přišel Ježí do domu Marty a Marie hned mu o Lazarovi pověděli. Ježíš přišel ke hrobu a nařídil Lazarovi, aby vyšel z hrobu. Po chvíli skutečně ten, který byl v říši zemřelých vyšel z hrobu a připojil se k zástupu, který byl úžasem jako bez sebe. Tímto zázrakem Ježíš dokázal, že je skutečně Božím synem. Současně tento zázrak byl předzvěstí Velkého pátku a soboty Vzkříšení. Během zpáteční cesty jsme viděli novou mešitu vystavěnou z krásných pískovcových kamenů se čtyřmi minarety. V jedné chvíli se ozval hlas, který svolával muslimy k modlitbě. Podobný hlas jsme slyšeli i ráno a večer. Pravověrní muslimové se pravidelně setkávají k modlitbě. Z Betánie jsme si to zamířili rovnou na letiště a odtud směrem na západ přes středozemní moře, Turecko, Bosnu Chorvatsko, Maďarsko, Slovensko a Česko. Let je naplánovaný na čtyři hodiny. Tak děkujeme Izraeli, Jeruzalému za všechno krásné a milé co jsme mohli vidět a navštívit. Deo Gratias P. Jaroslav s poutníky českobudějovické diecéze Náš řidič byl Mohamad a provázeli nás dva duchovní  Stefan Oslovic z košické diecéze a Viliam Pavlíček z Rožňavské diecéze.

PS: v 17.45 posílám před odletem z TelAvivu poslední pozdrav našim přátelům do České republiky. Úspěšně jsme prošli všemi kontrolami a těšíme se na návrat do vlasti. Pouť jsem obětoval za naše farnosti a za požehnání pro naše čtenáře. Zdraví P. Jaroslav a stovka poutníků z českobudějovické a pražské diecéze